Zdrcený Chára: Nejhorší okamžik kariéry. Hossa zažil pohádku

Drtivý a krutý závěr pouti za Stanley Cupem dlouho rozdýchával. Aby ne, slovenský zadák Zdeno Chára jako by se v nejdůležitějších momentech finále ztratil ve svém obrovitém stínu. Kapitána slovenské reprezentace museli utěšovat i jeho vítězní krajané, Michal Handzuš a Marián Hossa. Ti si vzhledem ke svým zkušenostem mohli sáhnout na Stanley Cup vůbec mezi prvními hráči. "Bylo to dlouhé čekání," ulevil si šestatřicetiletý Handzuš, který si na "Svatý hokejový grál" sáhl poprvé v kariéře.

Na ledě strávil bez čtyř a půl minut polovinu zápasu. Přesto nemohl být se svým výkonem spokojen. Ve třech posledních finálových zápasech nasbíral šest mínusových bodů, na jeho vrub jdou navíc dva důležité góly z posledního zápasu. Ve druhém případě mu dokonce kapitán Chicaga Jonathan Toews nasadil potupné jesličky.

"Je to kruté, když prohrajete celou sérii takovým způsobem," posteskl si bostonský kapitán, který ještě v 59. minutě za stavu 2:1 mohl pomýšlet na rozhodující sedmé utkání. Poté přišly dva bleskurychlé zásahy "Jestřábů" během 17 sekund a o šampionech bylo rozhodnuto.

"Vyrovnávací akce byla hrozně rychlá. Zahráli to bleskově," vzpomněl na svůj kiks Chára.
Prohra ve finále ho mrzela i kvůli obyvatelům Bostonu, které na jaře bolestivě zasáhl teroristický útok. "Chtěli jsme bojovat tak tvrdě, jak se jen dalo. Jedním z důvodů byla i reprezentace města, chtěli jsme vyhrát kvůli fanouškům," smutnil šestatřicetiletý trenčínský rodák.

Bostonský kouč Claude Julien byl přesto na Cháru pyšný. Na více než dvoumetrového zadáka pořádali tvrdí hráči Chicaga doslova nájezdy, snažili se jej vyvést z míry. "Je třeba složit soupeři poklonu za to, jakou strategii si na nás připravili. Zdeno byl jedním z hráčů, který nebyl stoprocentně v pořádku. Bojoval se svým zraněním, i proto jsem na tyto hráče hrdý," uvedl Julien.

Zatímco poražený Zdeno Chára už jednu výhru ve Stanley Cupu zažil (2011), chicagský Michal Handzuš se se stříbrným pohárem pomazlil vůbec poprvé. Slovenský forvard z druhého útoku Blackhawks navíc dostal privilegium zvednout pohár nad hlavu ihned po kapitánovi Jonathanu Toewsovi. "Už ráno mi říkal, že když ho získáme, předá mi ho jako prvnímu. Byl jsem trochu nervózní, ale velice šťastný," přiznal Handzuš.

Šestatřicetiletý hokejista, který byl u dvou největších úspěchů slovenské reprezentace (zlato na MS v roce 2002 a stříbro z loňského šampionátu) čekal na Stanley Cup v NHL dlouhých čtrnáct sezon. V týmu byl druhým nejstarším hráčem po dalším čekateli Jamalu Mayersovi, který však do pondělního zápasu nenastoupil. "Bylo to dlouhé čekání, ale teď zažívám neuvěřitelné chvíle," ulevil si ještě na ledě prořídlé bostonské arény rodák z Banské Bystrice, který dříve v NHL nastupoval v dresu San José, St. Louis a Philadelphie.

Čtvrté finále Stanley Cupu během pěti let naopak prožil jeho slovenský kolega Marián Hossa. Na rozdíl od neúspěchů v Pittsburghu a Detroitu se mu s Chicagem zadařilo i ve druhém případě a vyrovnal tak svou dosud zápornou finálovou bilanci a zbavil se nálepky smolaře.

"Prostě příběh jako z pohádky. Všechno bylo málem ztracené, pak přišly dva góly za sedmnáct sekund a najednou máme pohár. Neuvěřitelné. Pokud mám vše shrnout do jednoho slova, mohu zvolit jen jediné - pohádka," radoval se čtyřiatřicetiletý hokejista, který stejně jako Chára dohrával finále jen se sebezapřením. "Teď už necítím žádnou bolest, jen radost. Přitom jsem prakticky hrál jen na jedné noze, druhou jsem měl znecitlivěnou," přiznal již s úsměvem Hossa.