Obhajoba mistrovského titulu. Jedna z nejcennějších, ale zároveň nejtěžších věcí ve světě sportu. Poprvé, jednou, dokáže vyhrát "každý", ale potvrdit svou nadvládu i následující rok či ještě později, to už dokážou pouze velikáni. Jsou jimi Češi?
Loni jim nevěřil nikdo, možná ani oni sami sobě. A nakonec z toho byla zlatá německá pohádka. Letos je situace jiná, Češi patří mezi čtyři týmy, které by si měly zahrát semifinále. Jaká ale bude realita? Stanou se Češi opravdovými velikány a obhájí titul?
Česko může titul klidně obhájit. Už pouhý pohled na soupisku dává jasně znát, že oproti šampionátu v Německu bude národní tým daleko silnější. Navíc v reprezentaci pořád sídlí vítězný duch loňské senzace. Po letech neúspěchu a hledání dokázali Češi triumfovat a na Slovensku budou mít na co navázat.
Jasně, turnaj v Německu byl spíše hokejovým zázrakem, národní tým několikrát balancoval na pokraji ostudy. Nakonec ale dokázal bojovností a týmovým výkonem získat mistrovský pohár. A pokud se k loňské obětavé hře přidá letošní zkušenost, Hadamczikova parta může opět pomýšlet na nejvyšší příčky.
V týmu je také oproti minulému šampionátu daleko víc hráčů ze zámoří. A ti se budou chtít po kritice loňské neúčasti vytáhnout. Jedině výborné výkony elitních hráčů z NHL mohou alespoň částečně udusit loňský rozruch, který se kolem jejich hromadných omluvenek strhnul.
Důležité je rovněž to, že se podařilo zachovat kostru zlatého týmu. Klíčová je pak především přítomnost Jaromíra Jágra a kapitána Tomáše Rolinka. A omluveného gólmana Tomáše Vokouna, který vychytal poslední dva české tituly, zatím bezvadně nahrazuje Ondřej Pavelec.
A je tu ještě jeden důvod, proč Češi zlato obhájí. Podle zákulisních informací přenechal trenér Vladimír Růžička svému nástupci Aloisi Hadamczikovi balíček žvýkaček, které měl v kapse během loňského vítězného finále s Ruskem. A zlatá magie žvýkací gumy je prý nezpochybnitelná. Je to jasné: opět budeme mistry světa!
Předem je nutné zdůraznit, že neobhájit titul zákonitě neznamená neuspět. Takže, Češi sice v Bratislavě zlaté medaile na svůj krk nepověsí, ale zároveň uspějí.
Mají totiž na to, probojovat se do bojů o cenné kovy, což je sám o sobě dobrý počin a v nedávných letech častokrát nedosažená meta českého snažení. V minulosti jasná věc se stala raritou, na čemž nic nezmění ani senzační titul z minulého roku.
Je jasné, že stát se může všechno (už jen minulý rok je toho důkazem), ale letos to prostě podle mě na zlato nevyjde. Už kvůli tomu, že když jedou Češi pro medaili, často to dopadne přesně opačně.
Je zde ale jiná věc, která rozhodne o tom, že svěřenci Aloise Hadamczika nebudou po závěrečném utkání šampionátu vítězoslavně křepčit. Všude se sice píše, že tým máme silnější, ale to je velice relativní pojem.
Ano, na papíře možná jména jako Patrik Eliáš nebo Martin Havlát dodávají optimismus, je ale ten něčím opodstatněný? První nikdy nic s národním týmem nevyhrál, druhý v reprezentaci zůstává za očekáváním... Proč by to mělo vyjít právě teď?
A budou hvězdy z NHL opravdu tak makat a padat "po hubě" do střel, jako rok starý, dnes už legendární tým méně známých bojovníků v Německu? Osobně si to nemyslím. A proto budou silní Rusové, nadšení Kanaďané nebo organizovaní Švédové nad české síly.
