Mistrovství světa
Euforii na střídačce ze třetí třetiny si budu pamatovat do konce života, uvedl Krejčí

Zkušený útočník David Krejčí měl v sobě při utkání o bronz na mistrovství světa proti USA obrovskou touhu uspět. Vnímal naplno, že tým má jedinečnou příležitost ukončit čekání na medaili, které trvalo od roku 2012. Vítěz Stanley Cupu s Bostonem (2011) u toho byl tehdy navíc osobně. Připustil však, že bronzu z Tampere si bude vážit ještě o něco více. I kvůli zážitkům, které si uchová v paměti.

"Když už se ta šance naskytne, je třeba ji chytit za pačesy V nároďáku asi nebyl větší zápas, který jsem chtěl tak moc vyhrát. A jsem strašně rád, že se to podařilo, Když to bylo 4:3 a 5:3, tak už jsme věděli, že to dotáhneme. Byli jsme v laufu, cítil jsem energii z celého týmu a střídačku ovládla během třetí třetiny taková euforie, že si ji budu pamatovat do konce života. To bylo něco neskutečného. Je něco strašně hezkého udělat radost fanouškům a celému národu," řekl Krejčí v rozhovoru s novináři.

S hokejem už toho hodně zažil. Přiznal, že čerstvý úspěch vnímá jinak, než ten z roku 2012. "Je to o hodně jiné než před deseti lety. Tehdy mi bylo šestadvacet, také to bylo moc hezké, ale tady si toho musím vážit o něco víc. Člověk si toho prožil hrozně moc v té hokejové kariéře i v životě," podotkl Krejčí.

"Je to tím dlouhým čekáním, také tím, že my jsme zase starší. Mám tady spoustu kamarádů, s Romanem Červenkou jsme toho prožili strašně moc už od mládežnických reprezentací. Konečně jsme také něco dokázali společně s Pastou, když nám to nevyšlo v sedmém finále o Stanley Cup. Ale i když vezmu kluky z extraligy a všechny ty co jsem poznal při turnajích Euro Hockey Tour... Vyhrát to s nimi je nádherný pocit," vysvětlil Krejčí.

Poslední sezonu odehrál v extraligové Olomouci, měl proto možnost poklidného zapojení do přípravy namísto mnohdy hektického příjezdu ze zámoří, kde mnoho let hájil barvy Bostonu. "Všechno do sebe zapadlo, jak mělo. Vrátil jsem se z NHL, poznal jsem ty kluky v reprezentaci a věděl, že jde vážně o super kluky. Jsem strašně moc rád, jak jsem se rozhodl, že jsem s tím mužstvem mohl tohle podstoupit a absolvovat ten turnaj celý od začátku do konce, což pro mě bylo snad teprve podruhé," připomněl Krejčí.

"Udělala se skvělá parta a my jsme udělali radost fanouškům i celému národu, což je strašně hezké. Je prostě super vyhrát něco společně dohromady, tím spíš po deseti letech. Jet domů s plackou je neskutečné, něco nepopsatelného. Opravdu hodně mi na tom záleželo, abychom nejeli domů s prázdnou," ujistil Krejčí.

Na turnaji si mohl také znovu zahrát s Davidem Pastrňákem, s nímž válel právě v dresu Bruins. A táhli tým za úspěchem. "Bylo skvělé, že nám Pasta přijel pomoct. Ukázala se jeho kvalita, hlavně pak v dnešním zápase, ale já bych takhle mohl jmenovat všechny hráče," konstatoval Krejčí.

Úspěch vstřebává pozvolna. "Jsem teď v tuhle chvíli samozřejmě rád, že jsme ten zápas vyhráli a máme placku na krku, ale je to všechno čerstvé. Oslavíme to, jak se patří. Tyhle věci však člověku naplno dojdou teprve postupem času," vysvětlil Krejčí.

V hledišti Nokia Areny měl rodiče. O to cennější byl pro něho nedělní úspěch. "Byl to jeden z důvodů, proč jsem se vracel z NHL. Kvůli rodině. Dostat tu šanci hrát tady ve Finsku a zakončit to tímhle způsobem, to je prostě nepopsatelné. A že to mohlo být ještě před rodiči v hledišti, to je nádherné, jsou to vzpomínky na celý život."

Bezprostředně po utkání však nechtěl řešit, zda to byla zároveň rozlučka a poslední zápas v reprezentačním dresu. "Jestli je to reprezentační tečka, o tom se budeme bavit někdy jindy. Teď si to hlavně pořádně užiju. Oslavím to a pak se uvidí," řekl šestatřicetiletý Krejčí.