Zvažovaný návrat
Jágrův reprezentační příběh už skončil. Proč jej znovu otevírat?

Jeho hokejová budoucnost je stále nejistá, i když čas do startu nové sezony se povážlivě krátí. Jaromír Jágr s určitostí nebude pokračovat na Floridě, dalších možností je ale celá řada. A pokud by mu nevyšlo prodloužení kariéry v NHL, prozradil, že by se v reprezentačním dresu nebránil startu na olympijských hrách v Koreji. S národním týmem se přitom už několikrát rozloučil, naposledy "definitivně" po domácím MS 2015. Teď by ale vše mohlo opět být jinak.

"Tak Jágrova předposlední olympiáda," napsal v lednu 2014 na své sociální sítě novinář a politický komentátor Jindřich Šídlo. Tenkrát to před hrami v Soči vypadalo jako povedený vtip, ale zároveň fakt, který už má k realitě hodně daleko. Jenže jak ukázal včerejší rozhovor legendární osmašedesátky pro Českou televizi, její start v Pchjongčchangu vyloučený není.

"Kdybych na to měl a trenéři mě požádali, tak bych samozřejmě řekl ano," prohlásil Jágr doslova. "Ale musel bych na to mít a být dobrej. Musím vědět, že bych nějakým způsobem byl přínosem," doplnil zároveň.

Loni odmítl účast na obnoveném Světovém poháru a zdálo se, že jeho rozhodnutí už je tentokrát skutečně nezvratné. Jen připomeňme, že v únoru by v Koreji oslavil šestačtyřicáté (!) narozeniny. Právě vidina dalšího rekordního zápisu jej možná láká o to víc. Při absenci hvězd z NHL navíc český tým bude mít mnohem výraznější šance na medailový úspěch než třeba před čtyřmi lety. A při vší úctě k Jágrovi - do karet by mu hrála i tím pádem logicky slabší kvalita celého turnaje.

Zároveň se ale nabízí otázka, jestli by nejproduktivnější Evropan v historii NHL už skutečně neměl přenechat místo v reprezentaci mladším. Zvlášť když přihlédneme k tomu, že své loučení už zažil.

A ne jen tak ledajaké. Na mistrovství světa 2015 hrál v Praze výborně a patřil k nejlepším hráčům národního týmu. Připsal si devět bodů, byl zvolen do all-star týmu i nejužitečnějším hráčem celého turnaje. Památný je pak jeho výkon ze čtvrtfinále proti Finsku, kdy pomohl k velkému postupovému obratu dvěma góly. O2 Arena tehdy málem spadla, Jágr už poněkolikáté znovu pobláznil celé Česko.



Dojem z jinak výtečného mistrovství pak trochu zkazily oba zápasy o medaile, kdy reprezentace nedokázala vstřelit gól a skončila nepopulárně čtvrtá. Jágr se přesto loučil tak, jak se patří. Špičkovými výkony, kterými i v tehdejších třiačtyřiceti letech připomněl, že podobného hokejistu tahle malá země zase dlouho (nebo spíš už nikdy) mít nebude.

Skutečně je tak potřeba tuto uzavřenou kapitolu po letech znovu otevírat? Zvlášť když vlastně neskončila vůbec špatně? Jágra zřejmě láká i návrat do Asie, všichni si dobře pamatujeme, jak slavně dopadly olympijské hry v japonském Naganu. Po symbolických dvaceti letech by to mohla být pěkná reprezentační tečka.

Jaromír už tu svoji ale udělal. A nutno říct, že ta pražská nebyla první. Právě už v Naganu se v roce 1998 nechal po finálovém boji slyšet, že "to nejspíš byl jeho poslední reprezentační zápas". Končil i po Světovém poháru 2004, po hrách v Turíně 2006 a po běloruském MS v roce 2014. O rok později se pak nechal přemluvit ještě na zmíněné domácí mistrovství v Praze a Ostravě, kde se rozloučil definitivně.

Až do včerejška, kdy reprezentační téma znovu otevřel. Není těch návratů už ale nějak moc?