Růžička začíná léčit. A relativně to funguje

Všímáte si? Zápasy hokejové reprezentace mají opět živočišný náboj, jenž jakoby se v minulých letech vytratil. Turnaje Euro Hockey Tour už nejsou svědkem českého patlání, naopak. Zápasy národního týmu baví. Vysvětlení stačí personifikovat do jména Vladimír Růžička.

Můžete si o něm myslet cokoliv, ale hokejový svéráz je daleko před ostatními českými trenéry. Mixuje v sobě vlastnosti potřebné pro specifické prostředí hokejové reprezentace - je nejen výjimečným teoretikem s jedinečným citem pro hru, ale také býval vynikajícím praktikem. Pro respekt (a tedy i úspěch), který třeba nikdy neměl Alois Hadamczik, je to důležitá položka.

Jiný přístup

Růžička změnil přístup reprezentantů k Euro Hockey Tour, jež se za působení Aloise Hadamczika stala trudnou povinností hráčů - a tudíž i fanoušků, kteří se na nudné a většinou nevítězné zápasy dívali s vypětím všech sil.

Teď je to jiné. Nikdo si nedovolí nic vypustit. Jinak přijde „Růžův řev", o němž se vyprávějí legendy. „Prohráli jsme, to je jedna věc. Ale prohráli jsme stylem, se kterým musím být spokojený. Kluci ze sebe vydali všechno, nemám jim co vyčíst," říkal český trenér po sobotní porážce 2:5 s Ruskem.

ČTĚTE TAKÉ: Češi prohráli s Finy 2:5
                        Hezký hokej, ale prohra. Česko - Rusko 2:5
                        Češi vypráskali Švédy, vyhráli 6:2

A skutečně. Zápas to byl pohledný a napínavý, kdyby Češi nedostali rychlou branku poté, co vyrovnali na 2:2, mohli by domácí a silně favorizovaný výběr plný hvězd KHL potrápit. Mimochodem, český tým pod Růžičkou prohrál vůbec poprvé v základní hrací době.

Slávistický trenér by skutečně mohl zafungovat jako potřebný defibrilátor tuzemského hokeje. Už jen um a neuvěřitelný cit, s kterým míchá hráči v sestavě, působí čerstvě a svěže ve srovnání s podivným kolísáním Aloise Hadamczika.

Nebojí se zkoušet dva mladé gólmany, nebojí dát zodpovědnost méně zkušeným hráčům. To, co jeho svěřenci předvedli v prvním zápase Channel One Cupu proti Švédsku, které v Malmö znemožnili 6:2, byla jedinečná paráda.

Škoda jen nepovedného utkání s Finy. To je zatím nejčernější kaňkou v Růžičkově sedmizápasové anabázi. Projevila se únava, možná i menší motivace vinou téměř prázdné haly. Prostě se nedařilo. 

Prioritně to chce zlepšit defenzivní hru, která se občas utápěla v hromadném chaosu. A také disciplínu.Vyloučených Čechů bylo v zápasech proti Rusku i Finsku až moc. Ale i tak - určitá porce reprezentantů na Channel One Cupu (i předtím na Karjale) naznačila, že má potenciál na „přežití" až do nominace na mistrovství světa.

Konec konců, je to právě Růžička, kdo byl posledním „zlatým trenérem" národního týmu. V roce 2005 vyhrál ve Vídni v emotivním šampionátu, na němž nahradil tragicky zesnulého Ivana Hlinku (už před tím vedl Růžička tým na Světovém poháru). Pak už přišel Alois Hadamczik a s ním období neúspěchů - jedno čtvrté místo, dvě vyřazení ve čtvrtfinále, bilanci pak vylepšil bronz na olympijských hrách v Turíně a stříbro z šampionátu v Rize.

Růžička má charisma, schopnosti. Má na to, aby český reprezentační hokej, jenž trpí odlivem zlaté generace, pozvedl z recese.

Foto: ČTK