Adeptka na OH
Sama mezi muži! Hlavně klídek, říká rozhodčí Svobodová

Pohybuje se v čistě mužském prostředí, kde jsou nadávky na denním pořádku. Zuzana Svobodová je jedinou ženou mezi českými elitními hokejovými rozhodčími. Jako čárová sudí řídí zápasy druhé nejvyšší české soutěže mužů, v ženském hokeji rozhodovala utkání na olympiádě ve Vancouveru v roce 2010. "Je to prostě mužský sport, být rozhodčím navíc u nás není zrovna populární," přiznala v rozhovoru pro časopis TÝDEN Svobodová, která nyní čeká na pozvánku do Soči, kde se za tři měsíce koná další zimní olympiáda.

Pokud nominace dorazí, splní se sedmadvacetileté obchodní zástupkyni další sen. Další olympijské hry, kde je i rozhodčí přímým účastníkem sportovního svátku, jsou pro ni totiž větší metou než česká mužská extraliga, poslední stupínek, který jí v jejím tuzemském rozhodcovském portfoliu chybí.

I se svým manželem, extraligovým čárovým rozhodčím Jiřím Svobodou, se seznámila na zimáku. "Na nižší úrovni se stává, že jsme nominováni ke stejnému utkání a každou sezonu spolu pár zápasů máme. A hokej probíráme i doma," prozradila Svobodová v rozhovoru pro časopis TÝDEN.

Jaká je první reakce lidí, kteří vás neznají a dozvědí se, že pískáte jako čárová rozhodčí mužskou první ligu?

Většinou jsou dost překvapeni, že žena píská druhou nejvyšší soutěž, ale vždycky jsem se setkala s kladnými ohlasy.

Jak se dívka v pubertě dostane k tomu, že se pustí do kariéry hokejové rozhodčí?

Odmala jsem sportovala, dělala jsem krasobruslení. V patnácti jsem šla na sportovní gymnázium, kde jsem zkoušela atletiku, současně jsem často chodila i na veřejné bruslení. Tam mě oslovily holky hokejistky, jestli bych to s nimi nechtěla zkusit, protože dobře bruslím. A tak jsem začala hrát v útoku Sýkorek Letňany (později se přejmenovaly na Slavii Praha, pozn. red.) a přitom v sedmnácti i pískat. K tomu mě částečně přivedl i taťka, který byl hokejový rozhodčí a dosud řídí krajské zápasy.

Vnímala jste hokej jinak, když jste ho viděla jak z úhlu hráčky, tak z úhlu rozhodčí?

Rozhodně. Měla jsem díky tomu i více pochopení pro obě strany. A jako hráčka jsem nebyla na rozhodčí sprostá (smích).

Nakonec jste se rozhodla jen pro kariéru sudí. Proč?

U hokeje jsem jako hráčka zůstala asi čtyři nebo pět let. Potom už jsem to časově nestíhala, protože jsem jako rozhodčí postoupila do druhé ligy, kde se to nedalo skloubit. Musela jsem si vybrat. Na kraji jsem pískala dva roky, další dva mládež, dva druhou ligu a teď jsem šestým rokem v první lize.

Cítila jste při zápasech větší tlak? Že když se vám něco nepovede, řeknou, že ženská nemá u hokeje co dělat?

Určitě jsem se s tím setkala. Ale člověk si to nesmí připustit. Když udělá chybu, tak hlavně nesmí udělat další. Ale nikdy mě to nijak nezviklalo v pískání pokračovat.

* Jaký vztah mají k rozhodčím v cizině?

* Které země už jako sudí procestovala?

* Co si vyslechne od sportovních fanoušků?

* Zvali ji někdy hráči po zápase na rande?

* Jak vnímá rozdíl mezi mužským a ženským hokejem?

* Na co se soustředí, když sleduje hokejový zápas v televizi?

Odpovědi na tyto a další otázky hledejte v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 25. listopadu.