Viděli jste ty oči, když přebíral český hokejový kapitán Tomáš Rolinek v Německu mistrovský pohár? Byl to pohled hluboký, neuvěřitelně jásavý. Ten chlap se ocitl v totálním transu. "Kdo si ho zaslouží? Všichni!" křičel pak v kabině a díval se přitom na trofej, která ho přes noc udělala megapopulárním.
Popravdě, kdo detailně sleduje hokej, o křídelním bojovníčkovi ví dlouho. Kdo sleduje hokej často, musel to jméno rovněž slyšet. Ale kdo jen občas, má problémy. Minimálně s identifikací tváře českého hrdiny.
ČTĚTE TAKÉ: Zlatí hoši v Praze rozskákali Staroměstské náměstí
Doktor Jaromír Jágr a jeho zlatá pr...
Prostě je nenápadný. A v nenápadnosti je jeho síla. "Nemá cenu hrát na sebe. My jsme jeli do Německa jako tým, který ví, že jediné, jak uspět, je týmovou hrou," říká muž, jenž byl jedním z hlavních stmelovacích prvků kabiny. Společně s Jaromírem Jágrem.
A to byly doby, kdy si Rolinek hledal své místo na hokejovém slunci (ledě), v Pardubicích se potácel v nedůležitosti třetí, čtvrté lajny.
Jenže makal na sobě. Dřel. Tak jako málokdo. "Nikdy nebudu impozantním hokejistou. Ale dávám do toho všechno," řekl o sobě dříve.
Hlad jako základ
Od roku 2006 je stabilním členem reprezentace. Prošel si Euro Hockey Tour i následné těžké boje o konečnou nominaci na mistrovství světa. Postupně se stal pevným článkem reprezentačních řad. Bojovníkem, který nesmí chybět.
I proto byl na olympiádě ve Vancouveru. Hodně lidí se divilo: Co tam dělá? Kdo to je? šlo o největší překvapení olympijské nominace. "Pro mě ne. Tomáš je hráč, bez kterého si absolutně neumím představit svoji reprezentaci. Od začátku jsem věděl, že pojede," říkal bez emocí Růžička.
A Rolinek? Jako jeden z mála nezklamal. Na rozdíl od "líných" hvězd Havláta a spol. se rval, bojoval, každé střídání jel na doraz. Jako by světu vyslal zprávu předzvěsti o nadcházejícím mistrovství světa.
Když Jaromír Jágr použil nevybíravá slova na adresu těch, co se z podivných důvodů do Německa omluvili, Rolinek jen souhlasil: "Jarda to řekl dobře. Ale pořád máme tým plný hladových kluků, kteří by se na mistrovství třeba ani nedostali."
A hlad je nejlepší motivací. Stejně jako v životě. "Hodně z nás už takovou slávu nemusí zažít. Čekají nás dlouhé dny oslav. Bezprostředně po zápase to bylo lehčí, ale teprve teď přijdou náročné dny," usmívá se.
V pondělí to byl on, kdo jako první ukázal České republice zlatý pohár. Společně s Jágrem pak prezentovali trofej i na Staroměstském náměstí. A víte co? Velký český kapitán neztratil vůbec nic z toho zvláštního pohledu euforie. A dlouho neztratí.
Foto: ČTK