Kauza Liberec
Liberecké cenné kovy. Kdo se bojí, musí platit

Kam až může zajít ambiciózní projekt party lyžařů, kteří se rozhodli, že za jakoukoli cenu uspořádají největší sportovní událost v českých dějinách, se ukazuje právě v těchto dnech. Věřitelé libereckého mistrovství se rozhodli vylézt z anonymity a nejen stát to může vyjít pěkně draho.

Po šampionátu, který skončil před 15 měsíci, zbyly více než stomilionové dluhy, na jejichž zaplacení čeká přes 90 subjektů. Většina z nich jsou živnostníci, malé či střední firmy, pro něž znamenají nezaplacené faktury existenci na hraně krachu. Cítí se podvedení, mají pocit, že jim dal stát záruky, které teď neplní.

Parlamentní strany, které uspořádají novou pravicovou vládu, ale deklarují škrty, úspory. O dofinancování zadlužené megaakce nechtějí ani slyšet. Pro věřitele je ale stát jako stát, ať už mu vládne Paroubek, Topolánek nebo Nečas s Kalouskem.

A právě na velkohubých proslovech tehdejšího premiéra Mirka Topolánka zakládají věřitelé svůj protiútok. Jeho verbální záštita pro ně byla signálem, že se o své peníze do budoucna nemusejí obávat. Topolánek vzápětí tvrdil, že nic takového neřekl, jeho slova o finančním zajištění ze strany státu bohužel pro něj slyšel i prezident Mezinárodní lyžařské federace Gian Franco Kasper a nedávno to na kongresu FIS znovu potvrdil.

Že si zainteresovaní státní úředníci dvakrát nejsou jisti, jestli platit, nebo neplatit, dokazují i nekonečné průtahy se zveřejněním závěrečné zprávy spolupořádajícího ministerstva školství. Státu se zaplatit za akci, kterou schválil, financoval a kam dosazoval svoje lidi do vedení, nechce. Najednou se k ní chová macešsky, ačkoli se jistým politikům v době konání dobře hodila ke zviditelnění.

Ale možná mu nic jiného nezbude a zaplatí nakonec o dost víc, než kdyby účtoval hned. (Smluvní úroky věřitelů narůstají každý den). Věřitelé si nechali udělat analýzu oprávněnosti žaloby na stát, která i podle laického pohledu nestojí na vodě.

Minimálně stejná odpovědnost jako na státu ale leží na bedrech Svazu lyžařů České republiky, který si celou kandidaturu vymyslel a nakonec úspěšně dotáhl do konce. Stát původně s kandidaturou Liberce souhlasil hlavně proto, že ho lyžaři přesvědčili, že to daňové poplatníky nebude stát ani korunu. To se z několikaletého odstupu jeví směšně (lživě?), když ani zhruba dvousetmilionová státní dotace na organizaci nezabránila stomilionovému dluhu.

Lyžaři teď s dlužníky nekomunikují. Mají k tomu důvod - strach. Jejich akciovky generující zisky (např. špindlerovský zlatý důl) by se na umoření dluhu celkem logicky mohly a měly podílet. To by se ovšem muselo některým vlivným bafuňářům, kteří se pohybují okolo českého sportu, sáhnout na peníze.

A mezi tyto bafuňáře už dnes musíme počítat i Kateřinu Neumannovou, státem instalovanou šéfku organizačního výboru šampionátu, která dnes mimo jiné vypracovává koncepci armádního sportu na ministerstvu obrany.