Anglický fotbal
Betonáři z Chelsea a Mourinhovy autobusy

Téměř hamletovská otázka: Co je víc? Umění bránit, nebo umění útočit? Většina fotbalové veřejnosti v tom má jasno: Vzhůru do útoku, čím víc gólů, tím líp. José Mourinho je však jiného ražení. Místo totálního fotbalu vsadil v Chelsea v posledních zápasech na anti-fotbal. Modrý beton, zaparkovaný autobus ve vlastním vápně.... Dokud se daří, kritika ho nezajímá. A že se mu daří.

Trofej v Lize mistrů i mistrovský titul? Oba cíle Chelsea jsou stále nastavené v navigaci. Na průběžnou cestu směrem k nim ale není zrovna moc příjemné pokoukání. "Chelsea zaparkovala v Madridu autobus," psal britský tisk po ubráněné remíze 0:0 v úvodním semifinále Ligy mistrů proti Athléticu.

Úpornou defenzivu, bleskové protiútoky a jinak velkou ofenzivní nudu si Chelsea zopakovala v neděli proti Liverpoolu. Výhra 2:0 byla tak trochu nad plán. Vždyť Blues nastoupili především s náhradníky včetně českého stopera Kalase. "Chelsea tady dnes zaparkovala ne jeden, ale hned dva autobusy,"durdil se kouč Liverpoolu Brendan Rodgers.

Metafora o "zaparkovaném autobusu" se Mourinhovi vrací jako bumerang. Právě on s ní v září 2004 po nešťastné remíze 0.0 proti Tottenhamu vyrukoval poprvé: "Přijeli k nám autobusem a nechali ho před vlastní brankou," popsal taktiku soupeře Mourinho. Od té doby se tato fráze stala běžnou součástí anglické fotbalové kultury. Defenzivní taktiku West Hamu , který na Chelsea nedávno ubránil remízu 0:0, zase svérázný kouč Čecha a spol. přirovnal k fotbalu z 19 . století.

Preciznost a disciplína

Mourinho patří do kategorie trenérů-hláškařů. Hra jeho týmu je někdy nuda k uzívání, pozápasové tiskovky nikoli. Obligátní trenérská klišé o kulatosti míče, štěstíčku či srdíčku v něm neuslyšíte. Naopak není nouze o pichlavé vzkazy směrem k soupeři či nevšední prupovídky.

Stačí vzpomenout hned na první Mourinhovu tiskovku po příchodu do Chelsea v roce 2004. "Prosím, nepovažujte mě za nafoukaného, ale já jsem evropský šampion, jsem Special one," představil se nový kouč Chelsea, aniž by tušil, že si právě vymyslel celoživotní přezdívku. Nikdo by ho nedokázal popsat lépe. Bylo jasné, že tenhle "Pan Výjimečný" není jen tak ledajaký trenér. Je sebevědomý, velkohubý, extrovert od hlavy až k patě. Lidé ho buď uctívají nebo nesnášejí. A on si v tom libuje.

Loni se ale vrátil do Chelsea trochu jiný Mourinho, alespoň to sám o sobě tvrdil. "Už nejsem "The Special One", ale "The Happy One" ("Ten Šťastný"). Dokážu lépe ovládat své emoce - když prohrajeme, nejsem už tolik skleslý, a když vyhrajeme, jsem klidnější než dřív," tvrdil Mourinho. V neděli po výhře nad Liverpoolem to tak však nevypadalo. Mourinho pelášil ke kotli fanoušků Chelsea. Křičící, nabitý emocemi, s rukama nad hlavou a v teplákové soupravě vypadal na rozdíl od "kravaťáka" Rodgerse spíše jako hráč. Výjimečný dvanáctý hráč Chelsea.

Jeho tým sice není tak hladový po úspěchu jako Liverpool, ani tak hvězdný jako Manchester City, ale je skvěle organizovaný, disciplinovaný a především umí precizně bránit. I proto možná po středeční odvetě zamíří do finále Ligy mistrů a ztracen není ani anglický titul. Na lídra Liverpool ztrácí dva body, třetí Citizens mají o bod méně, ale zápas k dobru.

Trenér City Manuel Pellegrini by ale Chelsea na trůnu viděl opravdu nerad. "Bylo by pro mě velké zklamání, kdyby ligu vyhrála Chelsea. Měl by být oceněn nejatraktivnější fotbal, titul by tedy měl získat Liverpool nebo City," myslí si kouč City.

Jeho tým vstřelil v letošní sezoně Premier League celkem 93 gólů, Liverpool dokonce 96, naopak Chelsea pouhých 69. Zase ale inkasovala o 20 gólů méně než Liverpool a porazila všechny týmy z top čtyřky. Jak to nakonec dopadne? Mourinho prostě velké zápasy i velké trofeje vyhrávat umí. I když k tomu někdy potřebuje pár zaparkovaných autobusů.