Hokejovou extraligou už druhým rokem proudí fenomén brněnské Komety. Hráče z moravské metropole ženou do boje fanoušci, kteří nemají obdoby ani v Pardubicích. Bohužel jak v pozitivním, tak negativním smyslu.
Dlouho byli za příklad maximální oddanosti klubu považováni právě příznivci z východních Čech. Pardubice se mohly chlubit jednou z nejlepších návštěvností v Evropě, permanentně bylo vyprodáno. Atmosféra byla ve městě perníku elektrizující, nepřekonatelná.
To všechno ale postavili na hlavu v Brně. Po rok a půl starém "finančním" postupu mezi elitu začali fanouškovské tempo diktovat oni. Co na tom, že hrála Kometa v minulé sezoně o záchranu. Lidé chodili, fandili, šíleli. Jenže nejen to.
Často také tropili zbytečné hlouposti. Nikdy nezapomenu na zážitek z minulé sezony, když mi běhal v pražské O2 Aréně mráz po zádech. Když tisíce modrobílých fanoušků skákali, skandovali, hlučeli. Člověk si připadal jak v Anglii na fotbale. Úžasné.
Něco podobného jsem zatím nezažil. Nezažil jsem však ani krvavé bitky s pořadateli dva metry ode mě, neskutečný bordel v hledišti, nebo všechno polité pivem. Když mi tehdy jeden hodně velký kluk s třemi promile v krvi hrozil, ať se opovážím "zase napsat ty pražácký sračky", přiznám se, že mi nebylo dobře po těle.
Letos na první desetitisícový nálet Komety na Slavii zavítal kolega a podle jeho esemesek mi bylo jasné, že se nic nezměnilo. "Jsem zlitej pivem." "Vyhrožovali mi přesdržkou." "Bitka v kuřárně." Skutečně, nic se nezměnilo.
Obdobně reagoval před novináři i slávistický útočník Tomáš Micka. Nechápal, proč lidé hází na led konfety, papírky, zapalovače... Proč polévají slávistickou střídačku pivem. Proč si takovými zbytečnostmi kazí pověst.
Je to zvláštní fenomén, to především mediální kouzlo brněnské Komety. Kdyby se podobným způsobem chovali třeba fotbaloví fanoušci Sparty, titulkům by dominovaly "zvířecí" výrazy. Tady ne. Zvláštní.
