Očima Jakuba Kvasničky
České rozhodcovské prase

Rozhodčí v českém fotbale jsou slizští mafiáni. Ví se to už dlouho. A současná (údajná) korupční kauza to jen potvrzuje.

Charakteristika 90 procent českých fotbalových rozhodčích, pískajících od pralesa až po první ligu: chameleonovití rozervanci, akceptující trend vítr a pláště, milující všechny ty výhody svého jobu, především pak ekonomické bonusy za "něco navíc", sdružující se v neprostupné pavučině dlouholetých kamarádíčkovských propojení.

O co jde v současné době: dva sudí, Adámek a Býma, si po půlroce "vzpomněli", že přijali úplatek. Tak sami sebe naprášili. Už tohle je vlastně dost vtipné a zároveň nechutné.

Tyhle dvě loutky, které "kdosi" ovládá, aby dokázal korupční vinu Plzni (rozhodčí měli za 200 tisíc ovlivnit zápas Jablonec - Plzeň), jsou vlastně dokonalým prototypem rozhodcovského prasáctví bez hranic. Protože prásknout sám sebe, to už je fakt vrchol.

Český fotbal žije touto kauzou, ve které se nejspíš nakonec stejně nenajde viník, protože jde jen o spoustu žvástů bez zásadnějších důkazů (velkými písmeny je třeba dodat BOHUŽEL).

Celá aféra však ukazuje hlavně něco jiného - fotbalové divadlo režírují rozhodčí. A to nejen na hřišti, ale hlavně v zákulisí. Kdokoliv z fotbalu vám řekne: muži v černém vládnou české kopané. Je to nejorganizovanější a sama sobě nejvěrnější skupina, se svými vlastními pravidly.

Začíná to od bývalého sudího Romana Berbra, který několikrát unikl korupčním podezřením a nyní je členem výkonného výboru Fotbalové asociace ČR (tedy jakési vlády kopané), přičemž chce dokonce kandidovat na místopředsedu organizace. Právě on pravidelně šéfuje volbám předsedy svazu, bez jeho podpory nemá nikdo šanci vyhrát, protože on organizuje sudí, on je jejich vůdcem. Nemáš Berbra, nemáš na valné hromadě šanci.

To, co se teď děje, jde naoko mimo něj, ale vsadím se o všechny boty, co mám, že ve skutečnosti do detailu ví, proč se Adámek s Býmou naprášili - prostě zná celý příběh, kdo koho ovládá, kdo co chce a za kolik. Berbr není přímým účastníkem korupčního braku, ale v "rodině" se přeci nic neskryje.

Důkazem, jak je potřeba náklonnosti mužů s píšťalkou, může být třeba i to, že fotbalová Sparta zaměstnává bývalého top rozhodčího Josefa Krulu, Slavia zase v minulosti využívala služeb hodně špinavého exsudího Luboše Pučka. A další desítky, stovky rozhodčích jsou po kariéře rozmístěni do různých organizačních složek fotbalových klubů, fotbalové asociace, prostě všude, kde se "to dá dělat i bez píšťalky". Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti.

Fotbal hraji celý život, na různých úrovních, od mládežnické ligy až po současnou vesnickou "pivní" okresní soutěž. A celý život sleduji, jak jednoduché je nechat si znechutit fotbal rozhodčím, který je zaplacený - penězi, sudem, prasetem... Tohle nikdy nezmizí.

Prototyp českého rozhodčího je předurčen k nečistotě. Netvrdím, že takoví jsou všichni, ale drtivá většina ano. Vidí, že bere Tomáš, Petr, Honza, Adámek, tak bere taky.

Momentálně sledujeme zatím nejtvrdší vrstvu hroší kůže: rozhodčí poprvé v historii nahlásili (avšak bezdůkazně) sami sebe. 

Je vlastně jedno, jak tahle kauza skončí. Český fotbal bude trpět do té doby, dokud bude tančit, jak rozhodcovská píšťalka hvízdá.