Hřebík ven! Když křičeli v průběhu sezony někteří sparťanští fanoušci zaklínající dogma, jiní na ně pískali, čímž protestujícím říkali: Ticho, dejte mu čas. Na Dukle nespokojence neuklidňoval nikdo. Sparťané v emotivně kolektivním naštvání bez okolků řvali: Hřebík ven! Ale ne. Fotbalový(i vystudovaný) inženýr jen tak neodejde, šéf Daniel Křetínský ho podrží. Je to dobře?
Sparta je nyní nejen nejbohatším, ale také nejvysmívanějším fotbalovým klubem v Česku. Každý si rád kopne do píchlého rudého míče. Slávisté málem trapně sestoupili, ale slaví. Sparťanskou bolest. Nejsou sami. Lid baví neúspěchy mocných. Stará pravda.
Inženýrská odysea Jaroslava Hřebíka přinesla půlrok hrůzy. Když přišel, měla Sparta v čele tabulky náskok šest bodů. Když odchází na (krátké) prázdniny, je kolo před koncem bez šance na titul.
Hřebík se ocitá, logicky, v roli rohožky sparťanských fanoušků. Stalo se to nejhorší: z neoblíbeného je ještě neoblíbenější. Ale jeho čas ještě přijde.
Co se dá stihnout za půl roku? V Česku dost - lze nechat naprosto zkolabovat vládu, zdiskreditovat většinu politiků, zdražit vajíčka a benzin o 750 procent, ale co nejde, co prostě jednoduše nejde, je za půl roku naučit hrát Spartu fotbal.
Hřebík přišel s vizí, která vrcholí krizí. Ale v jaké byl situaci: přišel do týmu, v němž si 95 procent hráčů sám nevybral. Někteří typologicky do jeho nápadů prostě neseděli. A nesedí. Měl jen specifické období zimní přestávky, aby tým "po svém" doplnil a počal razit filozofii "svého" fotbalu - jejíž naučení prostě trvá nějaký čas. To vše za atmosféry obrovského tlaku, v mančaftu, jenž byl zruinovaný anonymní kopanou Jozefa Chovance.
Ten se teď směje ze všech nejvíce, cítí tiché zadostiučinění. Pod ním sice Sparta nehrála dobře, ale podzim zvládla - třeba i díky tomu, že ztráceli ostatní. Hřebík přišel, aby přeinstaloval vadné soubory, ale trvalo to (a trvá) logicky dlouho: tak dlouho, až ztratil titul.
Restart Sparty se projeví časem. Už nyní určité mikronáznaky, takové záblesky krásy, kombinace, hry po zemi, letenský klub v určitých fragmentech sezony měl (od Matějovského, Krejčího, Hušbauera) - avšak majoritně, drtivě je pokryl mrak chyb, nesouhry, trapnosti.
Kartágo styl. To by měla Sparta udělat s letošní sezonou. Spálit vzpomínky, vyhladit, nemyslet. Hřebík teprve teď dostává manipulační prostor. Teprve teď, přes léto, má čas a hlavně KLID k naplňování své vize. Někoho vyhodit, někoho přivést (Sparta musí mimo jiné sehnat dva ofenzivní, moderní krajní beky), pilovat, zlepšovat rozběhlé mustry... Příští sezonu bude Sparta jiná. Trpělivost se vyplatí - dlouhé roky ji Křetínský neměl (a jak to vypadalo...). Plzeň i Liberec budovaly své týmy léta. Teď hrají o titul, s trojnásobně menšími rozpočty než Sparta.
Hřebík je náročný. Symbióza jeho myšlení a duší hráčů trvá a trvat bude. Rudou nervozitu ale zkrotí. Do roka a do dne bude Letná v mistrovské euforii křičet: "Jááárda Hřebík!" Uvidíte.
