Fotbalový Baník Ostrava je, zdá se, zachráněn. Je to dobře. Jenže - je také dobře, jakým způsobem?
Na začátek je třeba konstatovat: Ostravský klub k českému fotbalu patří stejně jako Sparta, Slavie nebo Pelta. Jsem velmi rád, že tu zůstane s námi (naopak, ten Pelta by klidně mohl jít).
Baník zachránilo město. V těsném hlasování zastupitelé odsouhlasili odkup Bazalů (stadion, na němž Baník působí) za 114 milionů korun. Fotbaloví "chachaři" slaví, druhá polovina Ostravy však kroutí hlavou - Proč se zachraňuje soukromý subjekt, ať už je jakkoliv populární? Proč my musíme platit chyby nešikovných (či až příliš šikovných) podnikatelů?
Baník pohřbili bývalí majitelé v čele s Tomášem Peterou. To oni nadělali stamilionové dluhy. A město zachránilo svými penězi zkrachovalou soukromou firmu. Ještě jednou: SOUKROMOU FIRMU.
Na trase sport-peníze-stát (města) probíhá v Česku nekonečný transport příběhů. Když je klub (či velká sportovní akce) před zánikem, kruh do vody vždy házíme my, občané. Já vím, je to strašlivě alibistické zaklínadlo - "Proč to zase platíme?" - připomínající hodně zmáčený hospodský tácek, avšak sportovní agenda tuhle otázku řeší častěji, než je zdrávo.
Ohromné peníze například stát (a město Liberec) napumpoval do mistrovství světa v klasickém lyžování 2009, které se odehrávalo prioritně v typickém českém tunelu, tudíž nakonec zkrachovalo a věřitelé své peníze dodnes neviděli (dle propočtů pak zaplatil každý občan ČR organizátorům přes 200 korun).
Desetimiliony přispívá stát třeba také na Moto GP v Brně - tady lze argumentovat tím, že akce je ohromně tradiční, masivně sledovaná a Česku dělá velkou reklamu po celém světě a státní pokladně přináší příjmy na odvedeném DPH z prodaných výrobků a služeb. I když pravidelně končí ve ztrátě, naposledy 40 milionů korun, což je rekord.
Moto GP v Brně je fakt skvělým zážitkem, velká jména, velké výkony, velká party s velkým V a velkým P. Nedám na něj dopustit. Ale kdybych byl rozumný ekonom (nejsem) namítnu - proč se to tu vůbec jezdí? Proč to dotuje stát, když Moto GP nikomu nevydělává? Odpověď je bez odpovědi: je to úžasný sport a zvláště prestižní závod. Fenomén.
Fenomén, stejně jako fotbal. Samozřejmě, ten český je úžasný o dost méně, zvláště kvůli těm Peltům a dalším symbolům lejnovitosti kulatého míče u nás, ale Baník? Prostě klasika, značka a popravdě - i určitý životní styl většiny Slezska, malá radost v majoritní nevlídnosti kraje.
Doba si asi žádá lobby euforie, tradice, zábavy a v případě ostravské radnice, přiznejme si - i populismu. Ekonomická racionalita a logika jde v tomto směru stranou.
Nemám kolem krku šálu Baníčku a netěším se, jak budu i v dalších letech řvát to o Baníku a piče. Přesto jsem rád, že tu bude s námi. Stejně jako tu zůstala téměř zkrachovalá Slavia (tu zase zachránil bývalý ministr dopravy Řebíček, velice "slušný" člověk, který si "půjčil od dětí", takže ty prachy jsou úplně transparentně v pořádku) či Bohemians (které spasili fanoušci a hodně podivný převod, jenž bude u soudu ještě dlouhá léta).
Na druhou stranu - problémy Baníku a jiných jen dokumentují podivnou svéráznost českého sportu, který se dlouhodobě sám o sebe neumí postarat. A když už má příležitost, přijde o všechno (Sazka). Nebo se jednoduše vytuneluje (což je podle určitých zdrojů i případ Baníku).
A pak musíme "platit my". Uf. Díkybohu, že existujeme. I když jsme vlastně za blbce.
