Kateřina Neumannová po dvou letech od konání krachujícího mistrovství světa v Liberci uspořádala tiskovou konferenci. Předtím prezidentka mlčela. Na tiskovce mluvila. O tom, jak snížit dluh (odpuštění některých věřitelů), a taky zopakovala, že skoro za nic nemůže (více ZDE).
Bývalá lyžařka má teď PR tým na očištění své osoby. Tiskovku měla pečlivě připravenou. Mediálně namasírovanou.
A jak mohl vypadat rozhovor s PR týmem před tiskovkou (samozřejmě za účasti šedé eminence šampionátu a expřítele Neumannové Josefa Jindry)? Asi takhle:
Neumannová: Co mám teda říct na tý tiskovce?
PR poradce: Řekni, že za nic nemůžeš.
Josef Jindra: Řekni, že za nic nemůžeš (podává Kateřině jablko ze zlaté mísy s vytesaným nápisem "Thank you, Liberec 2009").
Neumannová (jí jablko): Já jsem právě dostala skvělý nápad. Co takhle říct, že snížíme ten dluh? Třeba... na... dejme toooomuuu.... padesát milionů? Bude to super.
PR poradce: To je dobrý. To je hodně dobrý.
Neumannová: Já si myslím, že je celkem normální, že se dluhy odpouštějí. Jednou jsem dlužila Bauerovi jeho vosk na lyže, který jsem si půjčila na trénink, a on ho pak už nechtěl. Tady to je něco podobnýho, akorát s penězma, ne?
PR poradce: Vlastně jo, jen se to musí dobře prodat.
Neumannová: Tak já navrhnu, že by neměly dostat zaplaceno Dopravní podniky a Technická univerzita.
PR poradce: Proč?
Neumannová: Protože jsou největší věřitelé a jsou z Liberce. Takže za to vlastně taky trochu můžou.
Josef Jindra: Přesně tak (hraje si se zlatou medailí, kterou si z Liberce odnesl jako památku).
Josef Jindra: Hlavně vůbec nemluv o mně.
Neumannová: Neboj.
PR poradce: Pane Jindro, co tady vůbec děláte?
Jindra: To se mě v Liberci ptali taky a podívejte (ukazuje na fotce svoji novou vilu na Borneu).
Neumannová: Zpátky k tý tiskovce.
PR poradce: Dobře. To odpuštění dluhu bych odprezentoval tak, že Dopravní podniky i Technická univerzita dostaly super investice, takže by mohly zapomenout na tu sekeru.
Neumannová: Jo. A ještě velké stavební firmy. Ty mě taky napadly.
PR poradce: Proč?
Neumannová: Protože jsou velké. Nepotřebují peníze. Jednou mi taky jedna chudší holka z repre dlužila kilo a já jí řekla: Hele, to je dobrý.
PR poradce: Dobře, řeknem o nich to samý, co o univerzitě a Dopravních podnicích. Ještě někdo?
Neumannová: Tak kandidátů je dost. Celkem 105.
Josef Jindra: To máme... teda... máte... vlastně... máš... tolik věřitelů?
Neumannová: Jo.
Josef Jindra: Aha. To je blbý. Když už jsem tady, viděli jste někdy vrtulník spojený s autem, člunem, lodí a poutí? Jeden jsem si nedávno koupil, chtěl bych vám ho ukázat... tady jsem měl někde fotku (šmátrá ve vestě)...
Neumannová: Pepo! Teď ne. Máme problémy s těma dluhama.
PR poradce: Katko, ale na tý tiskovce řekneš pomocí rozvitých vět plných slov, že všechno bude dobrý.
Neumannová: Jo.
PR poradce: A že za nic nemůžeš. Jenom že jsi neměla zvát Mareše.
Neumannová: Jo, to řeknu. Že doprovodný akce jdou na mý triko, jinak nic.
PR poradce: Bude to dobrá tiskovka.
Neumannová: Bude to dobrá tiskovka.
PR poradce: Lidi tě zase začnou mít rádi. Kašli na to, že ses ozvala až po dvou letech. S křížkem po funuse.
Neumannová: Jo! Já si stejně myslím, že nám to všechno nakonec všichni věřitelé odpustí a ještě budem v plusu!
PR poradce (potichu si myslí): Malíř. Proč jsem se nestal malířem.
