Délka plus styl plus vítr plus okno minus násobek vzorce krát nenásobek nevzorce... Chcete porozumět skokům na lyžích? Studujte Matfyz!
Matematika mi nikdy nešla. Kvadrální rovnice, nerovné kvadrály, derivace, deprivace, zlomky a zlomeniny zlomků... A fyzika už vůbec ne. Pravidlo pravé ruky, levé nohy... Ne. Ne. Myslel jsem, že po odchodu z gymnázia se toho zbavím navždycky. Všech těch normalizovaných vzorců, které smrdí neinvenčním nehumánním asketismem.
Jenže stačí si pustit skoky na lyžích. Jako teď v Harrachově (tam šlo o lety, což je gigantičtější sourozenec skoků). A vrátí vás to zpátky do koktejlu neidentifikovatelných vzorců, na planetu hlavu pálících výpočtů.
Mezinárodní lyžařská federace FIS si dala úkol: vypočítat přírodu. Udělat vzorec pro vítr. Jenže to matematika nedokáže. Nemůže dokázat.
Dříve ve skocích platilo: závodník dostává body za skočenou distanci plus styl od rozhodčích. Od nové sezony je to jinak - k těmto dvěma cifrám se započítává ještě index větru (když jde do zad, skokan dostává podle určitého vzorce plusové body, když vítr vane proti, tedy pomáhá, tak minusové).
A do toho se ještě míchá vzorec "posouvání nájezdových oken". Dříve bylo hýbání se startovní pozicí vždy důvodem k opakování všech předešlých skoků, nyní se to jen nějak vypočítá, hodí do vzorce... A je to. Kvůli atraktivitě, aby závody nebyly tak dlouhé.
Slovo "atraktivita" však v tomto případě dává samo sobě facku.
Výsledek je totiž opačný: divák dostává roli upoceného matematika, který naprosto nechápe, co se děje. A nechápou to většinou ani experti. Prostě vidí určité celkové číslo, ale cesta k němu bude navždy zastřena enigmatickými násobky násobků vzorců.
Kolega, který se po léta zabývá skoky, mi řekl: "Já ten vzorec neznám a ani ho nechci znát. Nechápe ho skoro nikdo."
FIS se snaží soupeřit s počasím, udělat opravdu "férové" závody. Jenže výsledkem pak je, že jeden závodník skočí 215 metrů za podpory větru, druhý 195 s větrem v zádech - ale díky nesrozumitelnému vzorci je před kolegou, který doskočil o dvacet metrů dál...
Vždyť je to sport, ve kterém HRAJE roli počasí. Prostě to tak je a vždycky (doteď) bylo. Fotbalový brankář taky nechce index prokletého slunce, když mu zasvítí do očí a on pustí snadný centr. Běžci nevolají po vzorcích pro běh na zmrzlém či roztátém sněhu, i když to na každém umějí jinak.
Samozřejmě, u skoků je vítr zásadnějším elementem úspěchu. Avšak i sami závodníci říkají - vypočítávat jej... prostě nejde. Když mi fouká do zad, nikdy nedostanu tolik plusových bodů, jako bych dostal, kdyby mi do zad nefoukal. A tak je to neefektivní.
Ammann, Malysz a další hvězdy nové pravidlo kritizují. Já taky. Nebaví mě koukat na čísla, k nimž jsme nějak došli a já nevím jak. Připomíná mi to profesorku Filipovou (nebo jak se jmenovala), vždycky když matlala nějaké deskriptivní znaky na tabuli. Taky jsem seděl. A koukal.
A to nepočítala přírodu...
