Ekonomický komplex Slavie už počal vlnit personální hladinou v klubu. Šetřící tsunami smetlo třicet lidí, mezi nimi třeba i celou sekci skautů, kterou klub zakládal v megalomanských vizích své "nové éry".
Červenobílo-černo. Aktuální kombinace slávistických barev.
Takový odchod sportovního ředitele Michala Šrámka, o němž se v Edenu mluvilo jako o dokonalé personifikaci slova "maximální neschopnost", je asi v pořádku.
Jenže propuštění skautů neznamená jen namalování surrealistického obrazu ekonomické tmy ve Slavii, ale především potvrzení rezignace na jakoukoliv "seriózní" budoucnost. Návrat velkých věcí. Velkých hráčů. Kdepak.
Netřeba dlouze polemizovat o českém hráčském trhu, jenž připomíná normalizační Jednotu - prázdné regály, na nichž je občas pohozena přesnídávka. A odchovanci nic nezachrání, i když se jich ve Slavii prosazuje celkem dost - jen málokdy však opravdu září, jsou klíčovými hráči. Navíc i v juniorských výběrech došlo k zásadním personálním redukcím.
Právě cizina je místem, kde brát, kde resuscitovat fotbal. Ukazuje to třeba dvojice Afričanů ve Spartě, Kerič v Liberci, Mahmutovič v Teplicích a další. A další.
Ne. Skauti sbohem. Slavia absolutně rezignuje na míč. To dokonale ukazuje vážnost situace. Klub jede stylem Viktora Koženého - dluží, kam se podívá. Bývalému majiteli, hráčům, do toho ani vlastník stadionu E Side nesplácí dluhy, za které pak Slavia ručí vlastními pozemky...
Když slávističtí šéfové mluvili ještě v roce 2009 o "nové éře Slavie", plné úspěchů a radosti, dnes dokonalým způsobem prezentují, že tahle éra zemřela vlastně dřív, než se narodila.
Zrušení oddělení skautingu, vedeného srdcařským profesorem Františkem Ciprem, je dalším důkazem amatérského viru, jenž Slavii nakazil.
Teď už se jen čeká na čas, kdy odejdou i všichni hráči a v útoku bude hrát Rosen s Platilem.
