Lezec Ondra se cítí skvěle, ale v boji o medaili vidí brutální konkurenci

O olympijskou medaili začne v pondělí bojovat v areálu Le Bourget Sport Climbing Venue v Paříži český lezec Adam Ondra. Při premiéře sportovního lezení před třemi roky v Tokiu skončil jako jeden z favoritů šestý, teď se bude ucházet o stupně vítězů ve větší konkurenci.

"Je brutální. Třeba z posledních dní a týdnů jsem nadšený, jak se cítím. Ale vím, že perfektně se připravili všichni a nejsem to jenom já. Vnímám, že je menší tlak a možná menší očekávání. Ale samozřejmě potkávají mě lidi na ulici a přejí mi zlato. Já vím, že pokud by bylo zlato, tak jenom za konstelace, že bych měl extrémně štěstí a úplně to třeba nebude odpovídat ani té výkonnosti," řekl Ondra českým novinářům.

Před Tokiem byl jako trojnásobný mistr světa v lezení na obtížnost (2014, 2016 a 2019) a majitel zlata v boulderingu (2014) více na očích. Byla to tehdy pro sportovní lezení premiéra a Ondra patřil mezi hlavní favority. "Taky záměrně jsem se teď vlastně nějak neprofiloval. Nedělali jsme třeba nějakou sérii na YouTube o přípravě na olympiádu a tak dále. Zároveň vím, že úroveň se strašně posunula, i když jsem si jistý, že jsem tady v nejlepší formě v životě, tak si myslím, že určitě šance na medaili v Tokiu byla statisticky větší," uvedl jednatřicetiletý rodák z Brna.

Areál v Paříži se mu líbí. "Jsem nadšený, jaké to tu je. Za posledních dvacet let se leze na šedých stěnách a už je to trochu nuda. Když se udělá experiment a dají tam třeba červenou, je to škaredé. A tady se mi to strašně líbí, i když tu barvu nedokážu pojmenovat. Možná zeleno-modrá. I ta vlna, která slouží jako střecha pro případ deště, je pěkná. Jsem i rád, že ta cesta na lano je o trošku míň převislá, což mně o něco víc sedí," uvedl s úsměvem Ondra.

Na stěnách už může vypozorovat, jaké by to mohlo být při soutěži. "Je dobré vysledovat, která část je která, jaká zhruba je jak převislá a co tam očekávat za styl. Když lezeme bouldering, tam je to ještě trošku speciálnější v tom, že vlastně úplně stejná stěna už byla na mistrovství světa v Bernu. I tam se jelo podle nějakých not a pravidel. Ti stavěči musí podle nich stavět," uvedl.

"To znamená, že jedna část musí být technická. Ten nejpravější profil je jasný, že musí být fyzicky těžký boulder a ne tak dynamický. A další dvě koordinační nebo skokové s tím, že jeden skokový má být víc silový a druhý spíš dynamický, méně silový a spíš technický. Tvar tady té stěny to dost definuje. Na to jsme se připravovali v tréninku," uvedl.

V Tokiu se ještě soutěžilo v trojkombinaci s jeho neoblíbeným lezením na rychlost, z kterého se stala samostatná olympijská disciplína. "Rád se na to koukám, hrozně se to od Tokia posunulo a díky tomu, že mám tréninkovou a závodní zkušenost, dokážu to posoudit a ocenit. Ale představa, že nemusím dopoledne na tréninku jít na rychlost, byla hrozně uklidňující. Příprava na Paříž byla samozřejmě tvrdá, ale psychicky to bylo daleko jednodušší, že jsem nemusel dělat něco, co mě hlavně frustrovalo," prohlásil Ondra.

Věří, že jej nebude limitovat rameno, které si pochroumal na olympijské kvalifikaci v Budapešti. Cítí se fit. "Byl to úpon. V podstatě nic tam není, v 99 procentech mě to vůbec nebolí. Bolí mě to jenom ve velmi specifických krocích, které tam zrovna jako můžou být, ale vůbec nemusí," konstatoval Ondra.

Pozná to až ostrém vystoupení. "Záleží na tom kroku. A jak se zachovám v kvalifikaci a ve finále. Ve finále prostě do toho dám všechno, i kdybych si to měl urvat. Mně to stavěči třeba v posledních týdnech stavěli záměrně, že měli instrukce, čemu se vyhýbat," dodal Ondra.