Brněnská Grand Prix
Brněnská benzinová erotika. Krásné holky (ne)jsou průhledné

Nic proti tomu městu, ale v Brně je opravdový ráj jen jednou za rok. Pravidelná koncentrace krásy při závodu Moto GP, který má dnes od dvou hodin vyvrcholení, dělá z mužů vyplesknuté návštěvníky galerie dokonalosti a alespoň na chvíli je nechá snít o holkách, které jsou ve skutečnosti nereálné i na ty sny. Je nutno dodat, že kromě neustálých pohledů na křivky hostesek tu jezdí i motorky, které každý rok přilákají kolem čtvrt milionu lidí...

Cirkus Moto GP má ve svém šapitó nejlepší jezdce světa v čele s milovaným elegánem Valentinem Rossim, který, ač letos nejezdí dobře, je jednoznačně nejmilovanějším závodníkem brněnských fanoušků.

Jeho číslo 46 je zde přítomno stejně tak často, jako otevřené mužské pusy a oči, zhypnotizované ženskou dokonalostí. Dělat hostesku v Moto GP, to je zatraceně prestižní job, víc už je snad jen formule 1.

"Víš, pro mě jsou průhledné. Neviditelné. Když jdou naproti, prostě se koukám skrze ně. Tuhle práci dělám osmým rokem, kdybych to ještě vnímal, zblázním se z té krásy. Je to nemoc," směje se sympatický Španěl Ricardo ze sázkové společnosti Bwin, který nás veze na prohlídku kolem celého okruhu.

"Jezdím po všech závodech na Moto GP a Brno patří mezi moje nejoblíbenější. Je to tady takové free, pohodové, navíc máte jednoznačně nejlepší pivo z celého seriálu," usmívá se. "No a taky máte hrozně hezké holky," prozrazuje, že s onou "průhledností", která funguje jako psychologický vytěsňovač krásy, to nebude zase tak žhavé...

Ono to ani nejde. S kolegy jsme hádali, jak bude vypadat móda hostesek třeba za pět let. Protože zkracovat jejich minimalistické oblečení snad už víc nejde... Vyšlo nám něco mezi erotickým filmem a hodně erotickým filmem.

Být  sympatická a usměvavá

Dostat se mezi smetánku krásek ale není jednoduché. Konkurence je obrovská. Češce Gabriele Kořínkové se to podařilo. Dlouhonohá(jak jinak - v Moto GP mají všechny holky dlouhé nohy) blondýna rozhodně patří mezi ty, za nimiž se člověk otočí tak, až si zablokuje krk a musí měsíce chodit na rehabilitace fyzické i psychické. "V Moto GP jsem pracovala tři roky pro jeden tým a skončila jsem tam. V Monsteru zrovna hledali nějakou českou hostesku a nakonec si mě vybrali," vypráví slečna oblečená do "dresu" limonádové společnosti.

Předtím, než přišla k diktafonu, se snad stokrát vyfotila s různými fanoušky. I to je její job - pěkně se natočit, usmát a vyfotit se s každým, kdo si o to řekne. A pěkně se přitulit. Alespoň na chvíli. A ráda. "Jestli mě to někdy neštve? Ne, jsem profesionálka. Být sympatická a usměvavá je moje práce," říká. "Samozřejmě, i já mám blbé dny, ale i když mi není dobře, nesmí to na mně být poznat. Všechno musí být super. Ale já to v sobě mám. S tím jsem do toho i šla. Navíc lidé v paddocku (přístup do něj nemají všichni fanoušci) nejsou neslušní, přehnaně opilí, nebo tak něco. Nepřehánějí to," odmítá Kořínková asketismus.

Nemám mobil!

Britská kolegyně české hostesky, devětadvacetiletá (jasně že dlouhonohá) brunetka Sarah Fairley, má stejný názor: "Nikdy se mi nestalo nic hrozného. Já mám navíc hrozně ráda lidi, takže mi focení s fanoušky a neustálé mužské pohledy nevadí."

A co přítel? "Věří mi," směje se Sarah. "Mně taky," dodává Gabriela a usmívá se: "I když občas se mě ptá, jestli mě někdo nebalil. A já řeknu, že ne." Nenechá se. "Když už se mě někdo ptá na telefonní číslo, odpovídám, že nemám mobil."

Odpověděla by stejně i jezdcům? Asi ano. "Ale je jasné, že se to tu občas spáruje," přitakává. Hosteskou byla třeba i sličná Lourien Vickers - do doby, než si našla jezdce ze stáje Aspar Randyho de Punieta. "A jsou spolu šťastní, přeji jim to," říká Kořínková, loučí se a vrací se na hlavní třídu každoročního brněnského ráje - paddock Masarykova okruhu.