Sobotní nehoda Španěla Carlose Sainze při Velké ceně Ruska všechny na dlouhé minuty vyděsila. A jen zintenzivnila debaty kolem bezpečnostní úpravy předních částí monopostů F1. Nejenže se staly na začátku sezony 2014 posměšně ošklivými, ale asi ani neplní svůj účel.
Každá akce vyvolává reakci. Tou akcí pro nízké (v loňském roce 'pindikovské') nosy byla například havárie Marka Webbera ve Valencii 2010. Australan po nárazu do Lotusu finského pilota Heikkiho Kovalainena vyletěl do vzduchu jako raketa. S pořádnou dávkou štěstí se nestalo vůbec nic, ale k neštěstí nebylo daleko.
Problémem je struktura přední části auta, která se dostane do kontaktu se zadními koly formule vepředu. Inženýři FIA ve spolupráci s univerzitou Cranfield přišli se současným nápadem nízkých nosů.
Jenže ono se zdá, že toto řešení do relativního bezpeční izolovalo pouze jeden typ nehod. A podpořilo typ jiný. Jak například ukázala nehoda mezi Felipem Massou a Kamujem Kobajašim v Melbourne 2014. Druhý jmenovaný se doslova zavrtal pod vůz před sebou.
Velkým problémem se vyznačovala také zmíněná nehoda Carlose Sainze z tréninku na letošní GP Ruska. Auto se totiž kompletně zavrtalo pod bezpečnostní TecPro bariéry, jak fotografie vpravo nakrásně prozrazuje.
Toto ale není jediný typ nehody, který v kruzích F1 vzbuzuje obavy. Mezi dalšími jmenuje riziko toho, že některý z pilotů zůstane stát na startovní rovince na začátku závodu a někdo do něj zezadu narazí. Představa nárazu jezdcovy hlavy do difuzoru formule před ním není ani trochu lákavá.
Dalším typem nehod jsou například ty mezi Alonsem a Grosjeanem ve Spa 2012 nebo Coulthardem a Wurzem v Melbourne 2007, i když to byly nehody se starým typem konstrukce a následky mohou být právě dvojího typu: pilot vzadu jde NAD pilota vepředu, nebo POD něj. Ohrožen tak může být jeden nebo druhý pilot, ne-li oba.
Mezi obávanými nehodami jsou takzvané T srážky, kdy jeden pilot narazí do druhého zboku poté, když třeba závodník dostane hodiny a zůstane stát na dráze. Vezměte si příklad Romaina Grosjeana během uplynulé GP Ruska. Nebo případ Hülkenberga a Ericssona ve stejném závodě.
Je zřejmé, že problém není jen v konstrukci současných nízkých nosů. Heikki Kovalainen se pod dopravníkový pás lemující sady pneumatik v Barceloně 2008 dostal i se starým vozem. Je tedy jasné, že nějaké ideální řešení neexistuje. Jinými slovy: navýšit nízké nosy není svatým grálem. Stejně jako jím nebylo ponížení nosů.
Lze si všelijak hrát s technickými předpisy a konstrukcí zadních i předních částí formulí, ale ať budou formule sebebezpečnější, axiom motorsportu to nejspíš nepřekoná: tedy, že motorsport je (a bude) nebezpečný.
Debaty jsou po Sainzově nehodě relativně hodně vášnivé. Pravdou ale také je, že i když nehoda vypadala spektakulárně, pilot sám přiznal, že to zas tak vážně nebylo. TecPro bariéry jsou navíc stavěny tak, že ublížit pilotovi nemohou. Jak ale bylo vidět, vznikl problém se k pilotovi zasypanému TeProc bariérami vůbec dostat. To je asi větší problém než to, že došlo k nehodě s danými následky. Felipe Massa byl asi nejvíc naštvaný a Sebastian Vettel scénu nehody prohlásil za "šokující".
Ale Carlos Sainz sám byl vlastně v pohodě, a tak stejně jako oprávněné je klást otazníky a zpochybňovat současnou úroveň bezpečnosti, je stejné relevantní ptát se, zda reakce na nehodu Carlose Sainze nejsou přeci jen trochu hysterické?
