Formule 1
Hamilton vs. Rosberg: touhu po emocích střídá moralizování

Objektivní popis událostí vypadá asi takto: kšiltovka s logem Pirelli a pořadovým číslem 2 (v cíli) letí nejprve směrem od Hamiltonovi k Rosbergovi a pak od Rosberga k Hamiltonovi.

Méně objektivní verze popisu této události se už pak liší: Hamilton hodil Rosbergovi čepku jako psovi kost. Rosberg neudržel nervy a mrštil po Hamiltonovi čepicí. Směrem k Hamiltonovi letěla kšiltovka dvakrát rychleji než před tím od něj, a proto je Rosberg viníkem celé události. Ale Hamilton si začal!

A tak dále, a tak podobně.

Líbí se mi sledovat celospolečenské pokrytectví typické právě pro takové události: lidé chtějí vidět temperament a projev emocí. Ale jakmile přijde, startuje vlna moralizování. A obviňování. To navíc není podpořeno žádnými racionálními argumenty, ale prostými sympatiemi či antipatiemi k jednomu nebo druhému. Když se jezdci chovají maximálně korektně, začínáme si stěžovat, jak sterilním prostředím se F1 stala.

Awkwardness level: 1 million. #F1

Video zveřejněné uživatelem Will Hussey (@racinghumour), Říj 25, 2015 v 2:19 PDT

Při jakékoli výchylce z této korektnosti vyzýváme ke korektnímu a spravedlivému chování. Jedná se o logickou smyčku, která generuje vlny emocí (hádek a sprostých výměn názorů) na straně fanoušků sportu, aniž by sami tušili, že ta ke sportu patří odjakživa.

Je událost mezi Rosbergem a Hamiltonem před vyhlášením vítězů GP USA marginální epizodou nezasluhující pozornost, nebo lakmusovým papírkem celospolečenského úpadku hodnot?

Jak se říká: jsem s každým létem o rok starší a v dnešní době už jsem ve věku, kdy jsou ve způsobu, jakým jsem byl vychován, zakotveny vzorce společenského chování starší školy. Bohužel už ztrácím schopnost empaticky rozumět hodnotám generace dnešních náctiletých, kterým může přijít divné, že tady toto téma (jaké téma?) vůbec rozebírám. A čím dál více se mé vnímání okolního dění vyznačuje ‚babičkovskými' a ‚dědečkovskými' prvky typu "Jó, to když my jsme byli mladí..."

Ale i ve světě dnešních, téměř katastroficky devalvovaných hodnot mi přijde nemístné "podat" čepku způsobem, jakým to udělal Hamilton. V situaci, kdy na celé čáře právě poražený Rosberg nesporně bojuje s emocemi a vyrovnává se s faktem dominantní porážky před jistě nepříjemnou prezentací na stupních ‚vítězů'.

Před televizními kamerami přenášejícími obraz stovkám milionů lidí (a to nerozebírám, co si o nedůstojném létání kšiltovky sem a tam musí myslet Pirelli, které na ní má jako sponzor za nemalé peníze své logo). To vše pár desítek minut před tím, kdy se Hamilton přiznal k naději, že dokáže inspirovat mladé lidi na celém světě. A dvě hodiny poté, kdy v první zatáčce po startu Hamilton Rosberga pěkně popostrčil z dráhy. Manévr, který si co do intenzity s ničím nezadal se vzájemným kontaktem (bohužel s velmi odlišnými následky) při loňské GP Belgie, po které byl Rosberg málem ukřižován.

Přitom jsem si na sto procent jist, že tím Hamilton nemyslel vůbec nic zlého ani ponižujícího vůči Rosbergovi. Jak jej za ta léta znám, jsem téměř neochvějně přesvědčen o tom, že to znamenalo něco ve smyslu: "Poď woe, hlavu vzhůru, není nutný to řešit. Příští rok si to rozdáme znovu." (Všimněte si křečovité snahy použít teenagerovský slang!)

Jenže Hamilton a Rosberg jsou diametrálně odlišné povahy a nelze se ani divit, že Rosberg si "hození kosti psovi" vyložil způsobem, po kterém většinou následuje dotaz ve stylu "Vo co ti jako de, woe?" Nevyřčený, ale prezentovaný jakoby vzteklým mrštěním čepky zpátky na Hamiltona.

Můžeme teď analyzovat jeden i druhý hod, převést jej do 3D počítačového modelu a vyhodnotit, zda se jednalo o trajektorii "předávací" nebo "agresivní". Přivoláme psychology a popíšeme vzorce chování obou aktérů. Zabředneme do jejich dětství, abychom dokázali určit, jestli je Hamilton "rozmazelný spratek" a Rosberg "ufňukaný mazánek" a z toho vyvodit, zda je vinen jeden, druhý, nebo oba, nebo jeden více a druhý méně a případně o kolik. Jeden prostě hodil lopatičkou s pískem, druhý to oplatil kbelíčkem na pověstném pískovišti, a fanoušci se zákonitě nemohou shodnout, stejně jako by se neshodly maminky obou ‚znesvářených' dětiček na dětském hřišti.

A zatímco pro jednoho čtenáře jsou výše napsané řádky monumentální zbytečností věnující se aféře, která neexistuje, pro mě (taktéž s ohledem na výše uvedené) bylo chování obou jezdců Mercedesu nemístné. A zachovají-li se dva lidé hloupě, neřeším už ani, který více a který méně.

Fanouškovská obec má každopádně ve svém skladu další munici pro ostré bitvy v nekonečné názorové válce. A dokud je munice, znamená to, že F1 budí emoce. A budí-li emoce, znamená to, že je o ni pořád zájem. A to rozhodně není špatná věc. Přiznám se totiž, že jsem pár hodin před GP USA trochu žárlil. Podobně dětský incident mezi Valentinem Rossim a Marcem Márquezem v závodě MotoGP v Malajsii vyvolal totiž velkou vlnu pozornosti a já si přál, aby se nějaká podobně kontroverzní událost odehrála i u nás. Jsem rád, že F1 nezůstala pozadu co do zajímavosti dění na závodní dráze, ani co do malicherných a hodně diskutovaných strkanic.