Petr Pilát, zvaný Pilník, je šestnáctiletá naděje freestyle motocrossu, zkráceně FMX. Jako nejmladší jezdec na světě skočil trik zvaný backflip - salto vzad. Na motorce jezdí od tří let a nyní se chystá bavit diváky v Sazka Areně na exhibiční prosincové show Nokia FMX 2007.
Co pro vás znamená freestyle motocross?
Je pro mě vším. Jediný sport, kterému se věnuji naplno. Mám ještě nějaké koníčky, ale tohle je můj život.
Jak se těšíte do Sazka Areny?
Je to závěrečná akce na konci roku a největší v Čechách. Vyprodaná Sazka Arena? To není každý den. Atmosféra v hale je skvělá. Snažím se natrénovat přes rok vždycky nějaké nové triky, abych je mohl v Praze předvést. Už jenom koukám do kalendáře a nemůžu se dočkat. Je to určitě vrchol roku.
Jakou novinku od vás diváci uvidí?
Bude to dost triků, které jsem ještě nikde neskočil. Doufám, že se to bude lidem líbit a zatleskají mi. Z toho budu mít hroznou radost. Snažil jsem se, jak nejvíc to šlo.
Na jakého z ostatních jezdců se těšíte nejvíc?
Určitě na Danyho Torrese. S ním se účastním společné akce poprvé. Co jsem ho viděl jezdit, tak má úžasný, nádherný styl. Doufám, že s ním nějakou jízdu pojedu. Pak se těším na Američany a samozřejmě i na další české jezdce. Bude to super akce, super atmosféra, perfektní ježdění. Tak to má být.
Na co byste nejvíc nalákal fanoušky, kteří toho o FMX a o motorkách vůbec moc nevědí?
| Salta pod střechou a v sedle motocyklů
Již počtvrté se v pražské Sazka Aréně uskuteční závod Nokia Freestyle Motocross. Akce se uskuteční 1. prosince. O týden dříve ji budou moci shlédnout i diváci v ostravské ČEZ Aréně.
Na co se mohou diváci těšit? Především na ohromující lety motorek, na kterých jezdci předvádějí šílené a nebezpečné triky. Salta vzad, stojky na řidítkách, skoky a dopady bez držení sedačky...
Do Prahy se sjedou špičkoví freestyle motokrosaři z celého světa včetně jedné z největších hvězd současného FMX Dannyho Torrese ze Španělska.
Mezi jednadvaceti jezdci nebudou chybět ani čeští zástupci. Představí se šestnáctiletá naděje Petr Pilát, zvaný Pilník, Libor Podmol, Petr Kuchař, Zdeněk Fusek, Martin Koreň, Aleš Lieman a David Rejsek. |
Ať si lidi představí motokrosovou motorku. Na ní letíme takových dvacet metrů daleko z rampy, děláme mezitím salto, pouštíme řidítka a podobné kousky. Na koukání je to dost atraktivní záležitost.
Jak jste se k takovéhle nebezpečné zábavě dostal?
K motorkám mě přivedl táta, který sám jezdil, už ve třech letech. Začínal jsem s klasickým motokrosem. Když jsem vyhrál, tak mě bavilo skočit do cíle a udělat třeba roznožku. Skákání mě prostě začalo bavit víc než závody samotné. Už od začátku mě trénoval Petr Kuchař, který věděl, že mi skákání jde a že na motorce rád blbnu. Tuším, že v roce 1999 k nám Petr společně s Markem Rejmanem (Pilátův manažer, pozn. red.) přitáhli freestyle motocross. Začali stavět rampy a zkoušeli skákat. Chtěl jsem si to taky zkusit. Postavili mi krátkou rampu, já poprvé skočil a úplně mě to dostalo. Od roku 2003 už nedělám nic jiného.
Jak a kde trénujete?
Trénuju 30 kilometrů od Prahy v Čerčanech. Tam mám takovej suprovej park v areálu firmy ŽPSV (Železniční stavební průmyslová výroba). Je to stavební zóna, kde jsou stroje, takže jim nevadí hluk motorky. Hrozně bych chtěl lidem odtamtud poděkovat. Nebýt toho, že mě tam nechali trénovat, tak vůbec nejsem tam, kde teď. Třeba šéf ŽPSV pan Zpěvák je neskutečný člověk, který mi hrozně moc pomáhá.
Kolik hodin denně trénujete?
No teď už jsem skoro dva týdny na motorce pořádně neseděl, protože není dobré počasí. Když jsou podmínky, tak večer zajdu tak na hodinu. Víc to nemá smysl přehánět.
Lyžaři akrobati trénují skoky do bazénu, co freestyle motokrosaři?
V Americe před pár lety vymysleli foam pit. To je taková klec naplněná kostičkami molitanu a do toho se skáče. Tady to dlouho nebylo a Evropani na to akorát koukali a říkali si, jak by to bylo skvělé mít taky. Nám se letos podařilo Foam Pit zkonstruovat u nás v areálu. A je to perfektní věc na trénování. Když zkouším nějaký trik třeba v saltu a nepovede se to, tak si řeknu: dobrý, vykoupal jsem se v molitanu. Pokud se něco takového stane na hlíně, tak je z toho nepříjemný pád.
Jak často jezdíte na závody?
Je mi šestnáct let a od tohoto věku je povoleno závodit v oficiálním mistrovství světa. Takže tuhle sezonu jsem ještě vynechal. Příští víkend jedu zkusit první závod. Shodou okolností je to poslední závod série. Uvidíme, jak dopadnu. Jinak jsem mohl samozřejmě objíždět různé exhibice. Ale teď už můžu jezdit úplně všechno. Dokonce mám rozjednané nějaké nabídky na Red Bull X-Fighters, což už je hodně prestižní záležitost.
Jak stíháte školní docházku?
Jsem v druháku na Střední technické škole v Benešově a zatím to tak nějak zvládám. Snažím se co nejvíc nechybět, učitelé jsou ale skvělí a vyjdou mi vstříc. Zatím nemám žádný individuální plán a stíhám normálně chodit do školy.
Přemýšlel jste, co chcete dělat po škole kromě ježdění na motorce?
Ještě jsem na to moc nemyslel. Mám ještě dva roky před sebou na škole. Ještě je čas přemýšlet, jestli bych chtěl studovat dál. Škola je důležitá, ale zatím mám motorky na prvním místě. Chtěl bych se tím živit, mít to za povolání.
Co vás baví kromě motorek?
Asi to nepřekvapí, ale jsou to extrémní sporty. Freestyle BMX, těším se na zimu na snowboard, v létě jsem skákal s padákem...
Co říkají spolužáci na to, že už jste známá osoba?
Ze školy jsou všichni v pohodě, občas se i zajdou podívat, jak trénuju. Pak jsou i lidi, co závidí, ale to se nedá nic dělat.
Neříkají vám kamarádi a známí, že jste blázen?
Občas někdo říká, že se zabiju, ale já si naopak říkám, že motokros je nebezpečnější. Tam když jede po startu do první zatáčky čtyřicet závodníků a někdo na prvním místě upadne, tak ho všichni přejedou. Tady je to vždycky na mně. Když ale udělám chybu deset metrů nad zemí se stokilovou motorkou, tak to je ošklivý pád.
Jaké jste měl nejhorší zranění?
Tohle téma moc nemusím (zamyslí se). V roce 2003 jsem skákal na Orlíku na nějaké exhibici a nevyšlo to. Helikoptéra mě odvezla do Fakultní nemocnice v Motole. Ležel jsem zhruba dva měsíce. Měl jsem vnitřní zranění, zlomených osm žeber a obě ruce, propíchané plíce, játra a slezinu a těžký otřes mozku.
Máte od té doby větší strach?
Budete se asi divit, ale vůbec ne. Ležel jsem dva týdny v kómatu, takže si tu nehodu vůbec nepamatuju. Když jsem se probudil, tak mě bolelo akorát, když mi brali krev.
Jste už zdravotně v pořádku?
Úplně. Letos jsem byl naposledy na kontrole a doktor mi řekl, že je všechno v pohodě. Akorát jsem si před měsícem zlomil nohu, ale to už k tomu tak nějak patří. Zkoušejí se nové, těžké triky... Nedalo se nic dělat, hrál jsem měsíc Play Station a učil se. Pak mi sundali sádru a zase hurá na motorku.
Jak vás vzali ostatní jezdci mezi sebe?
Berou mě docela jako kamaráda. Vědí, kolik mi je, takže se akorát třeba usmějou a dělají si legraci, ale vycházíme perfektně.
S kým se přátelíte nejvíc?
S Petrem Kuchařem, který mě trénuje. I s ostatními jezdci, jak v Česku, tak i ve světě. Na jaře jsem byl u největší legendy našeho sportu Travise Pastrany ve Spojených státech a vůbec jsem nechápal, jak dobře se ke mně choval. Z toho jsem byl nadšený.
Určitě dostáváte za závody nějaké peníze, co s nimi děláte?
Něco už dostávám. Je to lepší, než kdybych jezdil motokros. Do toho jsme akorát cpali peníze. Třeba jsem přijel na závod, spadl jsem, udělal na motorce škodu za deset tisíc a jelo se domů. Freestyle je super zábava a něco za to i dostanu. Peníze pak dávám mamce a tátovi. Když potřebuju nějaké peníze, tak mi je dají. Ale ne že bych měl v peněžence nějaké tisíce. Peníze zatím neřeším.
Jaký je váš sportovní cíl?
Hlavně zůstat zdravý, abych mohl skákat co nejdéle. Chtěl bych jezdit ty nejlepší závody a taky vyhrávat. Uvidíme, jak to půjde.
Foto: GSMA
