Mám naražené koule a nohu, popsal Macháček nepříjemný pád

"Chci hlavně dojet," vytyčil si šedesátiletý matador Josef Macháček před startem jubilejního čtyřicátého ročníku Rallye Dakar jasný cíl. A od začátku dělá všechno pro to, aby si jej dokázal splnit, i když okolnosti mu to zrovna neulehčují. To platilo i ve čtvrté etapě, kdy zkušený závodník nabral velkou ztrátu. Nejprve totiž ze své čtyřkolky spadl, a pak mu selhala spojka, kterou musel měnit.

Proto dojel až šestatřicátý a za vítězným Rusem Karjakinem zaostal téměř o tři hodiny. V celkovém pořadí je s více než šestihodinovým mankem sedmadvacátý, těžkou hlavu si z toho ale nedělá. "To vůbec neřeším. Hodina sem, deset hodin tam. Na vítězství se ptejte někoho jiného, já si jedu Dakar dojet," navázal na své plány s tím, že konečně umístění pro něj už není tolik důležité.

Čtvrtá etapa jako kdyby pro pětinásobného vítěze závodu byla trochu prokletá, v loňském ročníku si během ní poranil rameno a musel předčasně odstoupit. A pád se mu nevyhnul ani letos. "Dva kilometry před cílem jsem to tam poslal takovým způsobem, že je čtyřkolka zmuchlaná, byla to moje nepozornost," popsal svou nehodu. Jak je u něj už zvykem, neschovával se v hodnocení za prázdné fráze. "Není to tak strašné, ale přistál jsem držkou v kameni. Mám naražené koule a nohu," uvedl Macháček v tiskové zprávě svého týmu BARTH Racing.

Během dlouhé etapy ve složitých peruánských dunách navíc musel měnit i spojku, která mu vypověděla službu. "Měli jsme obrovskou kliku, že se během etapy přejížděla silnice a kousek od ní se nacházelo servisní místo. Tam jsme spojku mohli vyměnit, jinak by to byla konečná," podotkl, že předčasné loučení s Dakarem nebylo ani letos příliš daleko.

Vzrůstající náročnost slavné rallye potvrzují i motocyklisté. Bolest v rameni limituje zkušeného Davida Pabišku, který je v průběžném pořadí sedmapadesátý. "Pořád cítím klíční kost, kterou jsem si namohl ve druhém dnu. Chvílemi je to nesnesitelné, ale rozhodně se za to nehodlám schovávat," prohlásil dvaačtyřicetiletý závodník.

Úvodní etapy v písčitých dunách jsou pro muže na strojích s dvěma koly extrémně obtížné. Televizní záběry podle Pabišky navíc značně zkreslují. "Na nich to vypadá jako idylka, pořád se něco děje. Jenže to vůbec neodpovídá realitě, na místech, kam kamera nemůže, je to opravdu děsivé," vysvětlil Pabiška. Ten absolvuje už svůj dvanáctý Dakar, přesto poznává traťové prvky, se kterými se předtím nesetkal. Obrovské duny v Peru totiž především motorkáři zdolávají jen ztuha.

"Jsou to písčité hory, jízdu občas komplikuje kamení," popsal Pabiška, podle kterého se přes duny nevyplácí jet rovným průjezdem. "Pak totiž spadnete do trychtýře a motorka se nedá jednoduše otočit, protože je zapadnutá v měkkém písku. Je lepší jet šikmo, aby motorka mohla případně jet jinam. Občas se stává, že málem přejedete zapadlého jezdce," vyprávěl motocyklista zážitky, které jsou obtížně představitelné.

Dakar je totiž jednoduše nemilosrdný. "Je to můj poslední Dakar, chci dojet do cíle," připomínal Josef Macháček jediný cíl. Z historek českých závodníků je zřejmé, že letos to možná bude ještě náročnější než kdy dřív.