Nádražní hala s vysokou věží přímo v městském centru Soči. Už z dálky ji stěží přehlédnete, i díky dopravnímu ruchu hemžících se aut směřujících do její blízkosti. Ale tentokrát má kromě běžného významu ještě jeden zvláštní - je místem, které vydává volné vstupenky. Dnes se dějiště zimních her probudilo do mimořádně významného dne. A blížící se zahájení už je cítit úplně všude.
Pod perónem se v posledních dnech tvoří živý řetězec lidí a po úsvitu jako nějaký netrpělivý had narůstá do čím dál větší délky. Právě vlakové nádraží je teď jednou z nejvíce střežených budov. Důvod je velmi prostý.
Denně se tu protočí tisíce návštěvníků směřujících k olympijskému parku. A chce-li někdo ještě získat lístky na některou ze sportovních disciplín, šance se mu nabízí třeba na tomto místě. "Chci vidět lyže a hlavně hokej," říká Jurij. "A je mi jedno, že jsou už domácí zápasy vyprodané." U holohlavého chlapíka ve věku kolem třicítky to stejně jako u dalších vyžaduje pouze jednu maličkost…
Čím dříve totiž přijdete, o to se vám zvyšuje šance na větší úspěch. A tak chtějí-li být místní přímo v centru olympijských soutěží, musí si zde postát dlouhou frontu. Někteří vytrvalci nenechávají nic náhodě a čekají od brzkých ranních hodin. Jurij patřil mezi ně. Za chvíli se dočká.
Bát se tu paradoxně nemusíte toho, co by mělo zimní olympiádu vystihovat nejvíce. Slunce jako by si Rusové dokázali pro sportovní svátek dokonale ochočit. Jeho paprsky poslušně lechtají při příjemné teplotě kolem 10 až 13 °C a zima na vás v černomořském letovisku znovu dýchá až za večerního západu. Jenže ve srovnání s tou na úpatí nedalekého Kavkazu je to stále jenom slabý odvar.
"Člověk ráno vstane a sluníčko mu svítí do obličeje. Pak máte hned lepší náladu," vyprávěl hokejový brankář Alexander Salák, když si dnes reprezentace odbyla s evropskou částí týmu první trénink. Navíc: v Soči už vás hřeje jen samotný pohled na třpytící se hladinu Černého moře. Nebo na palmové aleje, které ve městě lemují snad každou silnici. Ano, palmy na zimních hrách - i to je důkaz toho, že v Rusku je možné snad úplně vše. Ale ne vše tu je sportovcům nepříjemné.
"Mega, mega, mega. Všechno bolšoj"
V horské olympijské vesnici Krásná Poljana se pod palmami fotí olympionici ze všech koutů světa, jako by stáli u nějaké velké atrakce. "Protočilo se nás tu už hodně, protože tohle se opravdu jen tak nevidí," smála se Šárka Sudová, členka Českého olympijského výboru a sestra lyžařky Nikoly.
Na rozdíl od medializovaných afér kolem nefunkčních hotelů a potulujících se psů je to jen zábavné zpestření, ale ať už se na Soči díváte jakkoliv, nezaslouží si být jenom terčem nekonečných výtek a posměšků. Byť jsou pořadatelé kritizováni za přemrštěný rozpočet s mnoha excesy, výsledkem je supermoderní komplex dechberoucích sportovišť. V tomto směru jde na olympijský park chvála.
A to i přesto, že na jeho okraji vidíte sem tam nedostavěný hotel pětihvězdičkového luxusu. Ne všude roste tráva, která měla zakrýt nedodělaný ostrůvek pokrývající dnes bahno. "Ale jinak to tu vypadá jako v Las Vegas," uznává Jakub Kovář, další hokejový gólman. Salák dodává: "Hráli jsme tu v prosinci, a když vidím, jak to stihli uhladit, jen na ty haly koukám s otevřenou pusou." "Mega, mega, mega. Jsme v Rusku - všechno bolšoj," rozesmál novináře spoluhráč Petr Nedvěd v Bolšoj Areně.
Slovem "bolšoj" se Rusko chlubí rádo, v překladu to znamená "velký". Organizátoři slibují megalomanské hry zahájené megalomanským slavnostním ceremoniálem. Už tak neuvěřitelně střeženou pevnost jménem Soči v pátek zpřísnili ještě většími kontrolami, protože - chtě nechtě - strach z teroristických útoků prostě zapálený oheň nespálí.
V pořadí XXII. zimní olympijské hry jsou za dveřmi. Celosvětový svátek může začít.
