Fotbalové Euro vrcholí, známe už všechny čtyři finalisty. Před turnajem by málokdo předpokládal, že se v semifinále představí týmy jako Portugalsko či Wales. Vyřazovací pavouk však vyšel velmi zajímavě, zatímco vlevo se dalo díky týmům jako Polsko, Severní Irsko či právě Wales očekávat překvapení, vpravo se jednalo o skutečnou "smrt". Itálie narazila na Španělsko, poté vypadla s Německem, Němci nyní svede souboj s Francií. Favorité se vybili navzájem. Co nás zaujalo ve čtvrtfinálových zápasech?
1) Portugalská cesta
Jedním slovem paradox. Kritikové nového systému Eura mají nyní spoustu argumentů pro svoje výtky. Jak jinak si totiž vysvětlit fakt, že tým, který nevyhrál ani jednou v základní hrací době, došel na evropském šampionátu až do semifinále. Portugalci remizovali všechny zápasy ve skupině (Island, Rakousko, Maďarsko) a do osmifinále postoupili jen díky skóre, ze třetího místa se třemi body. Tam narazili na jednoho z favoritů turnaje, Chorvatsko. V zatím zřejmě nejnudnějším zápase celých vyřazovacích bojů dovedli Portugalci zápas do prodloužení, tam nakonec dorážkou poslal dál tým z Pyrenejského poloostrova Ricardo Quaresma. Ve čtvrtfinále Portugalci porazili Poláky, jak jinak než na penalty. Rozhodující kop proměnil kdo jiný než Quaresma a ze "zlobivého" chlapce je najednou v Portugalsku hrdina.
2) Draci z Walesu
Před turnajem experti moc šancí ostrovnímu státu s drakem ve znaku nedávali, ze všech týmů z Velké Británie si však právě tento mančaft vedl nejlépe. V základní skupině jen smolně prohráli s Anglií, porazili Slováky i Rusy. V osmifinále vyřadili své kolegy z ostrovů, Severní Iry a ve čtvrtfinále přišla třešnička. Zlatou generaci fotbalistů Belgie smetli 3:1, největší překvapení Eura. Skvělý Bale, přímo fenomenální výkon Ramseyho a stoprocentní efektivita na Belgičany platila. Možná nejhezčí fotbal na dosavadním Euru. Wales je na nohou, senzace pokračuje. Jediným problémem je v současnosti pro tým trenéra Chrise Colemana absence klíčového muže, Aarona Ramsey bude v semifinále proti Portugalsku stát za karty.
3) Islandská pohádka
Napsáno bylo hodně. Ostrov s 330 tisíci obyvateli se dostal až mezi osm nejlepších týmů turnaji. Gól v závěru proti Rakousku v základní skupině poslalo tým Larse Lagerbäcka dál, v osmifinále pak přišel největší úspěch islandského fotbalu v historii. Proti Anglii sice prohrávali po proměněné penaltě Rooneyho, o dvě minuty později však hlavou vyrovnal Ragnar Sigurdsson. Do historického čtvrtfinále poslal v 16. minutě svůj tým Sigthorsson. Na Islandu vypuklo šílenství, na utkání se v té době nedívalo asi jen šest set lidí. Islandská sága skončila až ve čtvrtfinále prohrou s Francií (2:5).
4) Drama zakončené infarktovými kopy
Nejočekávanější čtvrtfinále, Německo proti Itálii. Odvěcí rivalové, oba týmy vyhráli čtyřikrát mistrovství světa. Německo před tímto zápasem nikdy Italy na velkém turnaji neporazili. Tentokrát jim to ale vyšlo. Mesut Özil poslal Německo do vedení v 65. minutě, odpověď přišla o třináct minut později, Boateng zahrál ve vápně rukou a Itálie zahrávala penaltu. Tu proměnil stoper Bonnuci. Utkání nerozhodlo ani prodloužení, na následné pokutové kopy se bude vzpomínat ještě velice dlouho. Schweinsteiger, Müller i Özil nedali, ani to však Italům nestačilo. Klíčovou roli sehrál útočník Juventusu Simone Zaza. Ve 120. minutě vystřídal Chielliniho, který očividně na penaltu nechtěl. Poté předvedl kop, ze kterého si utahoval celý svět. Ani další útočník Italů Graziano Pellè penaltu nedal, Italové tak skončili svůj sen o evropském titulu.
