Bronzová obhajoba
Nejdřív zvracel, potom brečel. Teď Daniel Havel slaví medaili

Byl mužem, na němž závisel úspěch. Háček posádky čtyřkajaku Daniel Havel se dokázal vyhrabat ze střevních potíží, které vážné ohrožovaly jeho start na olympijských hrách. Několik dní byl v Riu de Janeiro ve stresu, svou účast dokonce několikrát skoro obrečel. Nakonec ale na jeho výměnu za náhradníka Jakuba Špicara nedošlo a Havel se s týmem radoval z bronzové medaile.

Už jste dnes měl síly?

Dneska už jsem se cítil opravdu dobře před závodem, strašně jsem se na to těšil. Říkal jsem si, že náš závod trvá tři minuty, z toho minutu a půl se jede, minutu a půl to bolí. Ale je to poslední minuta a půl bolesti téhle sezony.

Porazili byste Slováky, nebýt vaší nemoci?

Těžko říct. Je tam spousta dalších faktorů, které ten závod mohou ovlivnit. Každému sedí jiný vítr, jiné vlny. Myslím, že na to, jaké byly dnes podmínky, jsme ten závod zvládli špičkově a poprali jsme se s tím.

Co jste poslední dva dny dělal?

Co nejvíc ležel a spal. A také jsem si hodně hlídal jídlo. Za poslední den jsem měl akorát to, co by mi nemělo ublížit.

Co bylo pro vás vůbec nejtěžší?

Čtvrtek, kdy se muselo rozhodnout, jestli nastoupím nebo ne. To už jsem byl trochu s nervama v háji. Několik momentů jsem probrečel, byl jsem z toho hodně špatnej. Ale kluci se za mě naštěstí postavili a chtěli se mnout jet.

Jsou to olympijské hry, chtěl jste jet za každou cenu?

V tomhle to bylo strašně těžké, chtěl jsem jet, závody na olympiádě se nevzdávají. Na druhou stranu jsem měl hrozný strach, abych klukům nepokazil jízdu tím, že budu zeslabený. Já to ani nedokázal rozhodnout a nechal to rozhodnutí na nich, aby řekli, s kým chtějí jet. Jestli se mnou, nebo Kubou Špicarem, který bude se silami v pohodě, ale není v té lodi tak sehraný.

Kdo měl poslední slovo?

Byli to kluci z posádky, trenéři a doktoři, kteří se nakonec rozhodli jednohlasně. Všichni doufali, že se to dá dohromady, což se naštěstí povedlo.

Doktoři vás ujistili, že bude dobré?

V první moment mi řekli, že to je tak 50 na 50. Když viděli, že mi v tu chvíli vyhrkly slzy do očí, tak asi pochopili, že bude lepší mě ujišťovat, že to bude dobrý, a spíš mě psychicky podpořit.

Jste háček, který udává závodní tempo. Nebylo ho po těch potížích složité najít?

Máme v lodi hodně naježděno a jsme sehraní, že to tempo jsme si našli společně od prvních záběrů. Dneska se ten závod povedl, bylo tam všechno, co mělo být. Zrychlení na pětistovce v půlce trati, finiš se Slováky, s nimiž jsme se prali. Bohužel Němci byli dneska o 'level' jinde. Němci mají jediný štěstí, že už není Československo, jinak by to měli těžší.

Budoucnost disciplíny K1 na 1000 metrů je ve hvězdách, pro OH v Tokiu se s ní nepočítá...

Měli jsme to v hlavě trochu před závodem, že to je poslední šance získat medaili v této disciplíně na olympiádě. Brali jsem to, že si jdeme užít poslední olympijský závod na čtyráku na kilometru a i nás to trošku nabudilo. Chtěli jsme předvést to nejlepší.

Byla to extra motivace?

Před takovým závodem se snažíte najít tu motivaci ve všem, i tohle byl motivační faktor.