Z olympiády v Soči se stal za poslední dny slušný fackovací panák. Svět peskuje ruské pořadatele za toalety pro dva, svinčík před hotely, předraženou okázalost. Jenže daleko větší přešlap zůstal celkem bez větší odezvy prominut. Mezinárodní olympijský výbor přitom naplno ukázal, jak trapné a nepochopitelné může být zaslepené a nekompromisní dodržování pravidel a paragrafů. Jeho důtka pro běžkařky, které vyjádřily soustrast nad úmrtím bratra své parťačky, je důrazným varováním, že ve světě olympijské krásy něco smrdí. A nejsou to jen Putinem rozházené miliardy.
Udělaly to, co by v jejich kůži provedl asi každý. V pátek zasáhla v Soči norskou běžkyni na lyžích Astrid Jacobsenovou smutná zpráva o náhlém úmrtí bratra. Její kolegyně se jí snažily vyjádřit soustrast a do sobotního skiatlonu nastoupily s černými páskami přes kombinézy. Gesto, které se zdálo samozřejmostí.
Jenže včera byla parta norských běžkařek od Mezinárodního olympijského výboru potrestána důtkou. "Respektujeme přání vzdát hold tomu, koho jsme milovali a ztratili. Ale věříme, že sportoviště pro to nejsou vhodná místa," okomentovala krok mluvčí MOV Emmanuelle Moreauová s tím, že závodnice porušily pravidla MOV zakazující jakoukoliv formu reklamy, propagandy a vyjadřování názorů na výstroji sportovců.
V první chvíli to mohlo vypadat jako nepovedený žert. Jenže MOV své rozhodnutí myslel vážně. "Byli jsme si toho vědomi, přesto jsme to chtěli udělat. Prostě jsme cítili, že je to správné," řekl pro deník VG šéftrenér Norek Vidal Löfshus.
Jasně, podle striktní interpretace pravidel norské závodnice chybovaly, nejednaly správně. Zdravý rozum tohle vysvětlení ale jasně odmítá. Vždyť Marit Björgenová a spol. jenom projevily emoce, ukázaly city, které ke sportu, a potažmo životu, neodmyslitelně patří. Na kombinézy si nepsaly protestní hesla, přeškrtané obrázky Putina, duhové motivy podporující homosexuály. Chtěly jen vyjádřit lítost nad tragédií kamarádky. A dostaly přes prsty.
Jenže tenhle klepec nebyl jediný. Sportovci chtěli v Soči uctít také památku zesnulé freestylové lyžařky Sarah Burkeové, která předloni podlehla vážným zraněním po pádu v tréninku. Ani tohle neprošlo.
"Nejde ani tak o pravidla, jako spíš o to, co je a není vhodné," citovala agentura Reuters mluvčího MOV Marka Adamse. "Soucítíme s nimi a samozřejmě víme, že je třeba si ji (Burkeovou) připomenout. Ale soutěže pro to nejsou nejlepším místem," dodal Adams.
Jasně, byl by průšvih, kdyby se olympiáda proměnila v jeden velký pietní akt. Kdyby nad sportovišti plály černé prapory a konaly by se dojemné rozlučky se všemi, kteří od posledních her odešli. Jenže trestání bezprostředních projevů lítosti hraničí v tomhle případě spíš s nelidskostí. A na hry vrhá obraz strojovité akce řízené zkostnatělými paragrafy. MOV by si tohle měl uvědomit.
Emoce, slzy radosti i smutku, aktuální pohnutky a vyjádření v nitru duše skrytých pocitů totiž dotváří celkový kolorit sportu. Kolorit, který fanoušci milují a nadšeně hltají. Závody emočně imunních "robotů" ale tohle nabídnou jenom stěží. A cinkání zlatých placek bez pozadí silných lidských příběhů nikoho k televizi nepřiková.
Takže: rychleji, výše, lidštěji…
AKTUALIZACE: V úterý odpoledne informovaly tiskové agentury o tom, že by se prezident MOV Thomas Bach nebránil změnám v olympijské chartě, jejíž pravidlo 50.3 "zakazuje politickou, náboženskou, rasovou či jinou propagandu na olympijských sportovištích." Právě na základě tohoto pravidla byly norské závodnice napomenuty.
