Oči jí zářily štěstím, ale jinak byla stále tak trochu mimo sebe. Oštěpařka Barbora Špotáková teprve před chvílí hodila posledním pokusem evropský rekord a sebrala ruské závodnici Abakumovové titul olympijské šampionky. A ještě ke všemu se jí hlavou honil srpen 1968. Její první reakce do médií snad ani nemohla být promyšlená.
Kde jste v sobě našla tolik energie do posledního hodu?
Já nevím. Byla jsem úplně v transu. Poslední věc, kterou si pamatuju, byla, jak ke mně přišla Polka Barbara Madejczyková a řekla: "Musíš bojovat do konce. Přece jí to nenecháš, máš ještě jeden hod." A pak už si vůbec nic nepamatuju. Já nevím, jak jsem to hodila.
ČTĚTE TAKÉ: Špotáková má zlato. Posledním hodem pokořila Rusku
To si opravdu vůbec nic nepamatujete?
Opravdu nic. Mám prostě tmu. Já si fakt vůbec nevybavuju, jak k tomu běžím a jak to házím. Vnímala jsem, jako bych byla mimo tělo. Hrozný. Pak se otočím na kluky v hledišti, Lukáš brečí, ostatní taky brečí. Já taky bulim. Všechny holky skáčou, obejmou mě.
FOTOGALERIE ZE ZÁVODU ZDE
Věřila jste, že můžete závod ještě zvrátit?
Ne. Vůbec jsem tomu nevěřila. Furt se mi honilo hlavou, že je dneska jedenadvacátý srpen, čtyřicet let výročí vpádu Sovětů. Já myslela, že to nemůže vyjít. O to víc to chutná. Musela jsem udělat radost tolika lidem v České republice. Je to neuvěřitelné. Je to nejhezčí den a pokračování oštěpařské tradice. Je to neuvěřitelné, nedá se to popsat.
Nerozhodil vás její první daleký pokus?
Ne. Opravdu. I já jsem hodila daleko. Ale spíš jsem postupně ztrácela nervy, protože vím, že neumím házet poslední pokusy, a pak ten 21. srpen. Tohle prostě otočit nejde, říkala jsem si.
To o jedenadvacátém srpnu jste říkala i do zahraničních kamer?
Ano. Já jsem to řekla do každé kamery. Jen do té ruské ne. Jsem srab. Nějak jsem na to neměla. Bylo neuvěřitelné, jak mi ty holky fandily, jak se na mě potom sesypaly. Ta Barbara mi strašně pomohla, jako by na mě chtěla přenést všechnu energii. To asi taky hodně pomohlo.
Nebála jste se, že vás ještě porazí?
Ne, vůbec. Já věděla, že je to hotové. Ten zázrak už se stal v mém předešlém hodu.
Před závodem jste říkala, že Ruska za poslední měsíc hodně narostla...
Ano, je to zvláštní. Před měsícem měla problém hodit osmapadesát metrů. Nikdy jsem s ní neprohrála. Trochu nedůvěry tam je. O to víc to chutná. O to je to vítězství nádhernější.
Jaké to bylo před závodem? Byla jste nervózní?
Byla. Ale pak jsem si pustila walkmana na mobilu a zrovna jsem tam měla nastavenou písničku Severní vítr je krutý a nějak to ze mě spadlo.
Foto: Robert Sedmík
