Podruhé v kariéře vybojovali na olympijských hrách medaili. Přesto na oslavy nezbývá čas. Hned po závodě spěchali na letiště, odkud zamíří do Prahy. "Začíná akce Kulový blesk, do teď tu byla nuda," směje se Jaroslav Volf, polovina úspěšného páru v soutěži deblkanoistů. Spolu s Ondřejem Štěpánkem vylepšili umístění, kterého dosáhli před čtyřmi lety - a získali stříbro.
Co si pořídíte za vyhrané peníze?
Štěpánek: O tom jsem ani nepřemýšlel. Zatím máme opravdu všechno. A když něco potřebujeme, tak si to koupíme. Manželka říkala, abych hlavně nevozil nějaké blbosti, tak přivezu medaili.
ČTĚTE TAKÉ: Česko má čtvrtou medaili. Deblkanoisté mají stříbro
Víte, kolik vůbec dostanete? Kolik jste měli za Atény?
Štěpánek: To si vůbec nepamatuji. My jsme malý kolektiv, tak se to snad dělí dvěma...
Volf: Já taky nevím.
Štěpánek: Mám teď medaili, tak mě peníze vůbec nezajímají.
Co vám blesklo hlavou po dojezdu do cíle?
Štěpánek: Byl jsem šťastný, že se nám na olympiádě povedla čistá jízda. To se nám v letošní sezoně moc často nestávalo. Navíc už jsme věděli, že máme medaili.
Mezi semifinálovou a finálovou jízdou byl celý den pauzy, pořadatelé přesunuli kvůli nepřízni počasí finále ze čtvrtka na pátek. Jak jste se s tím vyrovnávali?
Volf: Bylo to zvláštní. Nevím, co bylo horší, jestli čekat v Aténách, zda se posuneme ze čtvrtého místa na třetí, nebo teď v Pekingu celou noc, zda udržíme bronz. Byla to hodně nestandardní situace. Ale pak jsme si řekli, že to nebudeme řešit, že je to pro všechny stejné.
Jak se vám před závodem spalo?
Volf: Překvapivě celkem dobře. Jen ve čtyři ráno mě probudil Jéža (kanoista Stanislav Ježek - pozn. red.), když se vracel z tahu. Ale naštěstí jsem zase hned usnul.
Štěpánek: To já byl vzhůru už od šesti, protože Vávra (kajakář Vavřinec Hradílek - pozn. red.) hrozně chrápal. Ale celý den byl zvláštní. Po obědě jsem si sbalil v olympijské vesnici banány, abych měl co jíst mezi první a druhou jízdou, a pak si uvědomil, že jedeme jen jednu.
CESTA ZA STŘÍBREM V OBRAZECH - PODÍVEJTE SE ZDE
Už několik hodin po závodě odlétáte domů, museli jste balit a přitom myslet na závod?
Volf: Já už jsem si zabalil předevčírem.
Štěpánek: Já balil až ve čtvrtek. Ale drama nastalo, když jsme jeli na závod. Zjistil jsem, že nevím, kde mám pas. Tak jsem říkal: Járo vyraž a já tě dojedu. Ale my jsme dvě hodiny předtím, než jsme sem jeli, poslali tašky do Českého domu. Volal jsem tam jedné paní, bohužel si napamatuji její jméno, a ta ho našla v tašce.
To byste tu musel ještě pár dní zůstat...
Štěpánek: Tak to ani náhodou, chci jet domů za rodinou.
Volf: Teď nám teprve začíná závod s časem. Musíme na doping, pak nějaký rozhovor v Českém olympijském domě a hurá na letiště. Jestli tam máme být dvě hodiny před odletem, tak máme co dělat. Akce kulový blesk začíná. Do teď tu byla nuda.
V Sydney pátí, v Aténách třetí a teď druzí. V Londýně za čtyři roky to vychází jasně...
Volf: Už jsem říkal, že se musíme s našimi slovenskými přemožiteli domluvit, jak to v tom Londýně zamýšlejí.
Štěpánek: Já myslím, že bychom to mohli do Londýna ještě vydržet.
Foto: Robert Sedmík
