Před finále mistrovství Evropy v Curychu si věřila a tvrdila, že klidně může i pršet, že jí to maximálně rozmaže namalované oči. Nakonec make-up z tváří Rosolové po dnešním běhu na 400 metrů překážek stékal, byť nad Letzigrundem svítilo sluníčko. Slzy byly toho příčinou, Rosolová po pokaženém závodu neobhájila stříbro z Helsinek a skončila těsně na nepopulárním čtvrtém místě.
"Jsem to po..., jsem to po..., jsem to po..." láteřila, sotva přišla mezi novináře. Pak se předklonila a rozplakala. Nezmohla se na slovo. Objala jen šéftrenéra reprezentace Tomáše Dvořáka. Zlobila se na sebe prý hned za cílem, když ji na poslední chvíli dvě soupeřky předběhly a ona se nezmohla na nic. "Byla to krátká a nepublikovatelná slova," prohlásila Rosolová po chvíli.
S tou medailí se v českém týmu počítalo jako s jistotou. Jsou tam tři adeptky na tři medaile, povídalo se. Jenomže obhájkyně titulu Ruska Irina Davydovová si zlepšila letošní maximum skoro o sekundu a protáhla se na posledních chvíli před Rosolovou. "Nevěděla jsem o nich, podělala jsem to," hlesla Rosolová. "Vůbec jsem to nečekala," přiznala.
Při rozcvičování si připadala nepřemožitelná, věřila si. "Připadalo mi, že na to mám," vysvětlovala, proč to nebývale rychle rozběhla. Možná tam byla chyba, že jí v závěru došly síly. "Asi to bylo na mě trošičku rychlejší, než bych potřebovala," uznala. "Musím počkat na další závody, abych si trochu zvedla náladu," prohlásila.
Její finiš připomněl stejný závěru závodu na ME v Helsinkách před dvěma lety v podání Zuzany Hejnové, která letos sezonu ukončila kvůli zranění. Tehdy také bojovala o stříbro (s Rosolovou) a nakonec po vytuhnutí v závěru byla čtvrtá. Tehdy to Hejnové pomohlo k nakonec bronzové medaili na OH v Londýně. "Tak snad jsem si to taky vybrala," věřila Rosolová.
Společně s vítězkou semifinále Britkou Eilidh Childovou vypadala Rosolová nejlépe. Postupovala bez potíží, ale možná mohla pošetřit víc sil. "Já jsem ale rozběh docela šetřila, nepřišlo mi ani, že bych v semifinále ztratila tolik sil. Finále jsem podle mě asi pokazila takticky," uvedla Rosolová. "Ale čtvrté místo je fakt nejhorší," posmutnila opět.
Před sezonou měla tříměsíční výpadek tréninků kvůli zdravotním problémům. To se možná mohlo také projevit na výkonnosti. A motivaci k další práci Rosolová neztratí, vždyť příští rok v březnu je halové ME v Praze. "To je určitě velká motivace, tam se budu chtít ukázat, když už mám tolik lístků koupeno," snažila se o úsměv.
Tomu přizpůsobí i přípravu a nepoletí na tradiční podzimní vysokohorské soustředění do Afriky. "Ale jen do tepla na Kanáry. A budeme se připravovat na Prahu. Můj cíl je tam být tak daleko přede všemi, aby mě nikdo neskopl," připomněla pád z HMS v Sopotech při semifinále. "Musím se naučit rychleji startovat," dodal.
