Kontinentální pohár
Konečně to bylo ono, rozplýval se Vadlejch nad svým hodem

Oštěpař Jakub Vadlejch se po zranění zad, které ho připravilo o výbornou formu z první poloviny sezony, konečně cítil ve své kůži. Na Kontinentálním poháru v Ostravě hodil 84,76 metru, což byl druhý nejdelší pokus v soutěži. Vinou pohárových pravidel ale skončil až pátý, protože neporazil kolegu a konkurenta z evropského týmu Thomase Röhlera.

Vadlejch měl po červencové Diamantové lize v Rabatu nucenou několikatýdenní pauzu. Na mistrovství Evropy v Berlíně sice odcestoval, ale trápil se a skončil osmý. Příliš se mu nedařilo ani ve finále Diamantové ligy v Curychu.

V neděli hodil nejdál od zranění. "Do třetího hodu jsem šel s tím, že jsem to konečně já, Kuba Vadlejch, měl jsem takový dobrý oštěpařský pocit, kvůli kterému to děláme," pochvaloval si. "Trvalo mi to trochu déle, než jsem si myslel, asi měsíc a půl, ale jsem zpátky. Sice je konec sezony, ale je to hlavně směrem k přípravě, že se můžu bez bázně a hany do ní pustit a příští rok to rozbalit," doplnil.

Na chvíli se ocitl dokonce před Röhlerem, který mu ale útok oplatil a nakonec celou soutěž vyhrál. "Cítil jsem, že Thomas mě také může přehodit. To jsem si říkal, že je škoda, že jsem nehodil třeba osmdesát sedm, což už by byl hod, který by nemusel hodit," vykládal.

Podobně jako v řadě jiných technických disciplín také v jeho případě konečné pořadí neodpovídalo výkonu. "Je to trošku postavené na hlavu, ale pravidla jsou tak, že když on bude první a já pátý, pak jako tým vyhráváme. S tím jsem do závodu šel. Tenhle cíl byl splněn, to je hlavní," poznamenal.

Nadchla ho atmosféra na vítkovickém stadionu, i když ochozy navzdory vyprodaným vstupenkám nebyly úplně zaplněné. "Roztleskávali mě skoro všichni lidi, takže se člověk cítí, jako by tady bylo sto tisíc.. Tento stadion nabíjí člověka jinak než veškeré jiné stadiony na světě a to je skvělé," popisoval loňský vicemistr světa.

K novinářům přišel se zpožděním, protože se dlouho podepisoval především dětským fanouškům a fotil se s nimi. "Nesnáším slovo ne. Občas se říct musí, ale ty děti jsou skvělé. To je ono, proč to to děláme."