Česká republika si konečně připsala první medailový úspěch. Přišel z disciplíny, která patří v posledních letech doslova mezi královskou. Legendární oštěpařku Barboru Špotákovou zastoupila Nikola Ogrodníková, která si hned svým prvním hodem zajistila stříbrnou medaili. Na mistrovství Evropy v Berlíně si tak sedmadvacetiletá oštěpařka připsala svůj první velký úspěch.
Nejsilnější emoce na Ogrodníkovou přišly před posledním hodem, kdy věděla, že má druhé místo jisté. "To byl hrozně velký příval. Pak se to najednou zastavilo a jak jsem viděla ty lidi, co mi přijeli fandit, tak se to zase spustilo. Je to v takových vlnách, já tomu nerozumím," snažila se popsat, co v tu chvíli cítila.
Jako již tradičně se po úspěšném závodě chopila české vlajky, kterou ji podal přítel Vítězslav Veselý. Přiznala však, že úplně nevěděla, co má dělat. "Tohle prožívám poprvé a vůbec jsem nevěděla, co se dělá takhle s vlajkou. Ani jsem nevěděla, jestli nějakou takovou vlajku máme," pousmála se.
Na celkové druhé místo nakonec stačil hned první hod 61,85 metru. V průběhu soutěže sledovala soupeřky, jak se její hranici postupně přibližují. Zároveň uvedla, že měla zdravotní problém. "Měla jsem problém s lýtky, chytala jsem do nich křeče. Bylo takové zlé pro hlavu, že jsem najednou začala panikařit, protože jsem se vůbec nemohla rozběhnout a nevěděla jsem, jestli na šestý pokus vůbec nastoupím," prozradila novinářům.
Nejvíce se strachovala o to, že by nemohla případně plnohodnotně zabojovat o lepší umístění. "Hrozně by mě to mrzelo, protože bych přišla o šanci bojovat," řekla.
I přes úspěchy na Diamantové lize přiznala, že atmosféra na mistrovství Evropy je něco jiného. "Na Diamantových ligách se víc bavíme s holkama, je to víc kamarádské. Podporujeme jedna druhou a zároveň chceme všechny vyhrát. Tady se všechny soustředí na sebe, jsou uzavřené, mají klapky, je to jinačí atmosféra," popisovala do detailu, jak to probíhalo v oštěpařském sektoru.
Ogrodníková byla jednou z posledních českých želízek v ohni. I proto se snažila co nejvíce vyhýbat kontaktu s internetem nebo i s českou výpravou. "Ani jsem nečetla články na internetu, Víťa mi nařídil, že nemám. Až dneska si mám přečíst všechny ty gratulace. Nechtěla jsem poslouchat věty typu 'Musíš nás zachránit'. Sama jsem s tím bojovala, protože jsem věděla, že tam ta šance je, tak abychom to nezakřikli," uvedla recept na úspěch.
Napodobila tak Barboru Špotákovou, která také ve svém prvním velkém finále na ME v roce 2006 získala stříbro. "Dneska mi to (trenér) ráno u snídaně zmínil, že když Bára poprvé postoupila do finále, měla stříbro. Tak nevím, jestli mi tím něco naznačoval," podotkla.
Byla by ráda, kdyby ji úspěch posunul k dalším výzvám. "Prožívám jeden velký sen, ve kterém pořád žiju a dneska se mi splnil další. Za ty protrápené roky, co jsem měla, je to pro mě strašná odměna," řekla radostně.
Na své levé noze má tetování, které v překladu pouze stvrzuje její životní cestu. "Jestliže v životě najdeš cestu bez překážek, tak pravděpodobně nikam nevede. Což je asi pravda. Je to taková fráze, že v tom životě opravdu jsou ty překážky a my přes ně musíme přeskočit a jít dál," dodala.
