Na vlastní kůži
Půlmaraton zvládne každý, říká motocyklový závodník Smrž

Plné ulice fanoušků, teploty dosahující takřka ke třiceti stupňům a skoro tři tisíce natěšených závodníků na startu. Tak to vypadalo v sobotu v podvečer v Českých Budějovicích, kde se běžel půlmaratón v rámci běžecké série RunCzech. Dlouhých 21 kilometrů se poprvé rozhodli zdolat i známí motocykloví závodníci Jakub Smrž a jeho bratr Matěj, kteří zároveň svým počinem chtěli pomoct potřebným, a narychlo se jim povedlo vybrat nemalou částku na charitativní účely. On-line deník TÝDEN.CZ byl u toho přímo na trati.

Už na startu byla všude cítit pozitivní energie, která se jen tak nevidí. Z každého doslova čišilo velké odhodlání a nadšení. Někdo šel do závodu s úmyslem "přežít" a nasát skvělou atmosféru, ti ambicióznější chtěli překonat sami sebe. Bratři Smržové patřili spíše do té druhé kategorie. I když čas pro ně nebyl hlavní motivací k běhu, přesto si ho přáli stlačit pod dvě hodiny. To se nakonec povedlo jen mladšímu z bratrské dvojice českých elitních závodníků, poté co Jakub přepálil začátek a nakonec na vysněnou metu jen těsně nedosáhl.

"Trošku jsem zklamaný. Lidé člověka tlačí dopředu a v tom davu se jen těžko odhaduje správné tempo," litoval Jakub Smrž, který absolvoval osm let v seriálu mistrovství světa silničních motocyklů.  "Každopádně to pro mě byl můj první půlmaratón a do této doby jsem běžel maximálně třináct kilometrů. Většinou běhám desítky. Čas dvě hodiny a dvě minuty? To si myslím, že není napoprvé až tak hrozný. Je to motivace pro příště," poznamenal s úsměvem.

Atmosféra všechny pohltila

Na běžce nejdříve čekal průběh městem, přičemž ulice byly obsypány davy lidí. Každý závodník si tak mohl užít výjimečnou atmosféru, kterou normálně zažívají jen profesionální sportovci. Podél trati byly k vidění různé transparenty, malé děti si chtěly plácat se závodníky a dospělí hnali své favority, a nejen je, k cíli mohutným povzbuzováním.

"Atmosféra byla naprosto úžasná, každý by si to měl jednou zkusit. A je jedno, jestli člověk poběží půlmaratón, nebo třeba jen štafetu. Je to úžasné, jak lidí fandí. Běžec tu potká známé, o kterých ani netuší, že se přijdou podívat. Fandit mi byla i dcera, i když jsou jí jen dva roky a ještě to pořádně nevnímá. Bylo to fakt super," rozplýval se Jakub Smrž po doběhu.

Oproti motocyklovým závodům Smrž ocenil přímý kontakt s fanoušky na trati. "To se nedá s motorkami srovnávat. Lidi jsou zde na dosah, běžec si může s nimi plácnout. Na motorce je vidím periferně. Vím, že tam jsou. Ale je to jiné," dále uvedl Smrž. Na dotaz, jestli jsou náročnější na fyzičku závody na motorkách, nebo ty běžecké, měl jasno. "Na tohle jsem se nemohl kvůli nedostatku času pořádně připravit. Také jsem to přestřelil. Pro nás je důležitější trénovat na závod, který trvá 30 až 40 minut. Dvě hodiny nejsou pro nás běžně prioritou. Po závodech na okruhu jsem spocený a unavený, ale zdaleka ne tolik jako tady," doplnil.

Děsivý krpál

V půlce předepsané vzdálenosti čekalo na závodníky nemilé překvapení, a to vcelku prudký kilometrový kopec. "Já to tady znám, takže už když jsme se k němu blížili, tak jsem věděl, co za chvíli přijde," popisoval dvaatřicetiletý jezdec. Nahoře čekala na všechny jedna z mnoha občerstvovacích stanic, kde dobrovolníci pomáhali běžcům doplnit tekutiny. Jen málokdo toho nevyužil. Kromě dobrovolníků a fanoušků byly na trase rozmístěné i kapely, které hudebně doprovázely snažení půlmaratonců na silnici a vytvářely podivuhodný rej kolem trati.

Poté následovalo mírné klesání a cesta do cíle. Zde už bylo na některých hodně patrné, že "melou" z posledního. Našli se i tací, co nevydrželi, a do cíle je donesla chůze. Došlo zde i na Jakuba Smrže, kterého zradilo tempo. "Od 3.-4. kilometru jsem se necítil dobře. Kdybych začal o minutu na kilometr pomaleji, tak bych ten konec byl schopný běžet rychleji, než ten začátek," popisoval své snažení Smrž, který v současnosti jezdí britský šampionát superbiků.

Hlavní je pomáhat

I když se svým během nebyl Smrž tolik spokojený, se vším ostatním už ano. "Je to dobrá zkušenost. Nevěděl jsem, co od toho čekat. O čas tady tolik nešlo, hlavní je, že to splnilo účel a vybralo se hodně peněz na dobrou věc," podotkl. Díky snaze Jakuba a Matěje šla na Centrum Bazalka, které se věnuje zdravotně postiženým dětem, částka dosahující sedmdesáti tisíc.

A co by Jakub Smrž vzkázal těm, kteří ještě váhají se startem v podobném závodě? "Každý by si to měl zkusit už jen kvůli té atmosféře, téměř každý to může zvládnout. Není to nic nepřekonatelného. Musí si tedy člověk nastavit vhodné tempo. V cíli však bylo vidět, že to doběhnou i lidé, kteří vůbec nesportují. A hlavně by přitom měli myslet i na ty, kteří se toho z různých zdravotních důvodů nemohou zúčastnit," dodal na závěr s tím, že už plánuje další starty se stejným cílem. A to pomoct dalším lidem. 

Více o projektu bratrů Smržových se dočtete v aktuálním čísle časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 8. června.