Šťastná šampionka
Špotáková: Větší emoce než tohle zlato jsem nezažila

Na tomto místě vyhrála všechny velké závody. Po triumfu pod pěti kruhy v roce 2012 a vítězství v Diamantové lize dokázala oštěpařka Barbora Špotáková na Olympijském stadionu v Londýně ovládnout i světový šampionát. Prvenství si zařídila druhým hodem do vzdálenosti 66,76 metru. Po deseti letech tak mohla znovu slavit titul mistryně světa.

Plány Špotákové před finále byly přitom jasné. Nejpozději druhým pokusem rozhodit soupeřky tak, aby se už do konce závodu nevzpamatovaly. To se české oštěpařce povedlo náramně. Dostala se do vedení, které už do konce nepustila. Bezprostředně po něm si ale jistá nebyla. "Nevěřila jsem mu. Byla jsem taková neklidná, protože vzdálenost nebyla dobrá. Navíc jsem věděla, že se mi hod moc nepovedl," řekla Špotáková na Facebooku České atletiky.

Hned vzápětí ale sama tušila, že bez zlatého triumfu a titulu mistryně světa z Olympijského stadionu neodejde. "Od okamžiku, kdy jsem vešla dovnitř, jsem byla zvláštně klidná, že to bude prostě dobrý a dobře to dopadne. Tento pocit jsem měla vždy na dvou stadionech. Ve Stuttgartu a tady v Londýně. Je to prostě můj stadion. Byla dobrá volba zůstat u atletiky po Riu. Londýn byla motivace a stálo to za to," řekla šťastně dvojnásobná světová šampionka.

Až do letošního závodu přitom k jejímu největšímu zážitku s oštěpem patřil olympijský závod v roce 2008, kde posledním hodem vybojovala zlatou medaili. Nyní ale vše prociťovala mnohem silněji. "Proběhlo mi hlavou, že to je neuvěřitelné. Nemohla jsem tomu uvěřit, protože se jedná o něco tak úžasného. Myslela jsem si, že olympiáda v Pekingu nejde přebít, ale v úterý se mi pocity jednoznačně přebily. Je to nejvíc, co jsem mohla kdy zažít," rozplývala se Špotáková. "Větší emoce na závodech, pocity štěstí, jsem nezažila nikdy," dodala vzápětí.

Pocity radosti a štěstí cítila ihned při vítězném kolečku. "Oběhnutí stadionu bylo samo o sobě moc silné. Nebyla jsem na to připravená," řekla šestatřicetiletá atletka. Vzhledem k nabitému programu ji ještě ten večer čekal medailový ceremoniál. "Přišly jsme, postavili nás do řady... šup, běž... Vidím ostatní fanoušky Bára ultras, jak zpívali hymnu, tak jsem sama začala," popisovala okamžiky při vyhlašování.

Letos je to symbolicky deset let od prvního titulu mistryně světa a pět od olympijského vítězství na Olympijském stadionu v Londýně. Špotáková sama přiznala, že se jí podobné myšlenky honily v hlavě celý den. "Od rána mi to běželo hlavou vždy jednou za pět minut," podotkla. Hodně se spekulovalo, že tento závod bude její poslední, protože sama oštěpařka připustila, že už se jí nechce v budoucnu trénovat v takovém nasazení jako doposud. Po zisku zlata si však ještě není úplně jistá. "Malinko je to zvláštní, jako kdyby se kruh uzavíral. Sice se uzavírá, ale možná se ještě neuzavřel. Sama nevím," prohlásila Špotáková.