Reprezentační veterán
Garčar si pamatuje pražské zklamání, teď chce medailovou tečku

Jako jediný český florbalista si obránce Milan Garčar užije na hřišti obě poslední mistrovství světa v Praze. Bronzový medailista z roku 2010 z Helsinek se vrací na scénu po absencích na minulých dvou šampionátech a těší se na skvělou atmosféru před vlastními fanoušky. Doufá, že cesta českého výběru bude mít na rozdíl od roku 2008 medailovou tečku.

"Vzpomínám na to jako na neuvěřitelnou akci. V O2 areně jsme odehráli dva zápasy, které bohužel skončily prohrou. Pocity jsou dvojí - neuvěřitelná atmosféra a naplněné haly - ČEZ Aréna i O2 aréna. Obrovský zájem kolem nás hráčů. Na druhou stranu obrovské zklamání po prohře se Švýcary v zápase o bronz. Pocity se tříštily mezi sebou, ale převládal ten ze čtvrtého místa," vzpomínal Garčar na porážku se Švýcarskem v prodloužení zápasu o bronz.

Vedle něj jsou u týmu i asistenti finského trenéra Petriho Kettunena Milan Fridrich a Radek Sikora, kteří na šampionátu před deseti lety rovněž startovali. Také Garčar některé své poznatky z domácího vystoupení týmu předává. "Já můžu klukům nějakou zpětnou vazbu dát, ale jak moc odlišné nebo podobné to bude, to je pro mě neznámá," uvedl.

"Za deset let florbal ušel velký kus cesty. Zájem médií nebo prostor na sociálních sítích je mnohonásobně vyšší. Jak budou moje rady fungovat, se ukáže zkraje šampionátu. Věřím, že se s tím popasujeme. Jsem zvědavý, jak moc mě samotného to šílenství zasáhne," usmíval se Garčar.

On sám už myslel, že jeho reprezentační kariéra po absencích na MS v roce 2014 v Göteborgu a před dvěma roky v Rize skončila. S příchodem Kettunena, který nahradil Radima Cepka, se to změnilo. "Neměl jsem už reprezentaci moc v myšlenkách, protože předtím za čtyři roky pozvánka nepřišla ani jednou. Ani na soustředění širšího týmu. Já se soustředil na klub. Dostal jsem pozvánku na první turnaj ve Finsku a říkal jsem si, že začíná nová kapitola," popsal.

Byl šťastný, že se do konečné nominace dostal. "Přeci jen jsem obětoval za poslední dva roky hodně. Je to padesát dnů, které jsem mohl strávit odpočinkem, s rodinou a svými dětmi. Hodně jsem přemýšlel, jestli tento cyklus má takovou hodnotu pro mě, abych to vsadil na jednu kartu. Byla tam čtyři roky přestávka, zmeškal jsem dva šampionáty, tak možná ta touha zahrát si na domácím mistrovství byla tak silná, že jsem to zkusil," uvedl Garčar.

Rozložení sil světové špičky se ale během jeho absence nezměnilo. O titul bojují pravidelně Finové se Švédy a o bronz Švýcaři s Čechy. "My jsme jako tým kvalitativně určitě dál, ale i ty zbývající týmy ušly stejnou cestu. Já doufám, že my jsme tu cestu ušli delší a zkrátili jsme ten rozdíl o to, co nám nestačilo na posledním šampionátu nebo na tom před deseti lety. A že budeme mít více štěstí, zkušeností, dovedností a sil, abychom nějakou medaili vydolovali," uvedl Garčar.

Suverénně nejstarší hráč výběru se cítí mezi mladšími spoluhráči dobře. "Osobně se na svůj věk vůbec necítím. Ať už je to v reprezentaci nebo v klubu, mám pocit, že jsem mezi svými, mezi stejnou věkovou kategorií, přestože jsou kluci o dost mladší. Jak s nimi trávím čas, tak jsem nasál řešení jejich denních starostí, jako jsou lásky, snaha o získání řidičáků a podobně. Maximálně mě naplňuje pořád trávit čas s florbalem, i když se generace změnila," prohlásil pětatřicetiletý Garčar.

Bývalý hráč Tatranu Střešovice, švédských klubů IBF Falun, FC Helsingborg, finského Nokina KrP a švýcarského Kloten-Bülach teď patří k oporám překvapivého lídra superligy Sparty. "Jde za tím hlad po úspěchu a touha nabažit se z každého dalšího zápasu. Umíme vybojovat i zápasy, co se nevyvíjejí dobře," komentoval Garčar sparťanské tažení.