Kajakářka Hilgertová se těší na vnouče a vyhlíží Rio

Pokud jí zdraví vydrží, bude sedmačtyřicetiletá kajakářka Štěpánka Hilgertová příští rok bojovat o účast na olympijských hrách v Riu de Janeiro. A se svými o generaci mladšími soupeřkami bude závodit už jako babička, její osmadvacetiletý syn Luboš se totiž na sklonku letošního podzimu stane otcem.

"Už se na to docela těším, až budu vozit kočárek," prohlásila Hilgertová v Londýně na mistrovství světa.

Je žijící legendou světového sportu. Do reprezentace se dostala už v roce 1988 a je v ní od té doby nepřetržitě sedmadvacet let. Londýn je jejím sedmnáctým šampionátem. Dvojnásobná mistryně světa už byla na šesti olympijských hrách, ze dvou přivezla zlaté medaile. Sedmkrát na OH žádný Čech nebyl.

"Nikdy by mě to nenapadlo, že tady ještě budu," uznala Hilgertová. Už v Sydney před patnácti lety po druhém olympijském zlatu hovořila o konci kariéry a druhém potomkovi. Už v Atlantě v osmadvaceti letech slýchala, že olympijské zlato získala na poslední chvíli, že sportovat na vrcholové úrovni se dá do třiceti. Ale jako by se postavila času. Ještě před třemi lety právě na londýnské trati byla čtvrtá. Ve čtyřiačtyřiceti letech.

Před lety každý rok slýchávala narážky na svůj věk, to ale polevilo. "Po čtyřicítce," všimla si Hilgertová. "Bývalo to téma, ale za poslední roky si lidi zvykli, že to je 'neverending story'. Zjistili, že ne a zase ne. Že toho prostě nenechám," usmívala se nad svým "nekonečným příběhem".

Kdyby ale měla prozradit svůj recept na dlouhověkost, tak zaváhá. "Měl by to někdo zanalyzovat za mě, já to nevím," pokrčila rameny. Možná je to proměnlivostí sportu, který se za poslední dvě dekády hodně změnil. Vždyť Hilgertová pamatuje dlouhé těžké lodě, dvouminutové jízdy, několik systémů soutěží. Možná je to tím, že v osmnácti letech měla syna, pak začala pádlovat později. Určitě to je tím, že vydržela zdravá.

"Že se ten sport mění, potkávají mě nové a nové tratě, to mi pomáhá. Veslování bych tolik let dělat nemohla," uznala. "Sport se mění, jen je škoda, že se nevymýšlí nějaké nové disciplíny, třeba sprint, nějaká týmová soutěž," navrhla. A zdraví hned zaťukala. "Tělo se opotřebovává, ale zaplaťpánbůh pomalu," řekla.

Právě v letošní domácí nominaci už vážně uvažovala o konci kariéry. To když ji bolelo poraněné rameno tak, že málem ani nenastoupila do posledního závodu. "Vypadalo to, že je hotovo. To bylo na hraně," vzpomínala.

Do podzimní přípravy na Rio ale nastoupí. A velmi pravděpodobně pojede v listopadu na testovací závod na olympijský kanál. "Ale jsem zase o čtyři roky starší, holky jsou také jinde," upozornila. "Navíc letos ramena zlobily, klouby se ozývají, ale záda mám dobrý," pousmála se. "Nechci se tím ale zatím stresovat," mávla rukou.

V Riu v listopadu ale bude už pádlující babičkou. "Už jsem tady nakukovala do kočárku, sledovala, jak hlídá Dana Mannová," připomněla kajakářku reprezentující USA. Už se těší, jak bude hlídat ona sama. "Míla (snacha) se těší, že bude jezdit na brusle, když budou potřebovat hlídat, já budu jen ráda," prohlásila.

A že bude poslouchat případné posměšky o závodící babičce, to jí vadit nebude. "Toho se nebojím, posledních pár let to nebylo úplně vyloučený," dodala s úsměvem.