Neúspěch florbalistů
Měli jsme být přímočařejší před brankou, řekl Dóža po krachu

Češi končí na domácím mistrovství světa bez medaile. Florbalistům opět patří nepopulární čtvrtá příčka a musí se koukat jak Švédi, Fini a Švýcaří si rozdělí medaile. Zvlášť když duel o bronz prohráli 2:4. V zápasech s elitní trojicí přitom nebyli horší, svého soupeře dokázali přehrát, ale ztroskotali na horší efektivitě střelby. V klíčové situaci zápase o třetí místo selhal i Patrik Dóža, který nedal stoprocentní šanci v závěru první třetiny. 

Jak velké je zklamání ze čtvrtého místa na domácím mistrovství světa?
Obrovské! Dva roky jsme dřeli, ale nedokázali jsme to prodat tak, jak jsme chtěli. V rozhodujících chvílích jsme udělali hloupé chyby nebo neproměnili důležité šance. Zápasy se poté vyvíjely jinak, než jsme chtěli. Naší připravenost jsme nevyužili do takové míry, jak jsme mohli.

Co vám domácí mistrovství ukázalo ve srovnání s elitní trojicí?
Když vidím, z čeho Finsko a Švédsko dávají góly, tak jsou to extrémně rychlé kombinace. Dost často hrají naslepo. Oni počítají s tím, že jsou připraveni střílet a hráči se nestarají o nějaké dorážky. Prostě jsou připraveni střílet, pokud se tak nestane, tak se okamžitě vrátí zpátky. Tohle musíme zlepšit. Přišlo mi, že od nás bylo strašně málo přihrávek naslepo, kdy člověk ví, kde druhý stojí a tam to hraje. Pokud tak hrají Švédové, Fini nebo Švýcaři, tak my musíme taky.

Češi se proti Finům nebo Švýcarům strašně nadřou na gól, zatímco soupeři skórují z jediné šance. Čím to?
Dobrá otázka. Sám ve švýcarské lize působím, a že by tam ti hráči měli lepší střelbu než hráči v české lize, tak to rozhodně ne. Nevím, jestli mají větší herní pohodu. V základní skupině jsme využívali šance zase my a Švýcaři ne. Tohle je dlouhodobé téma a brání nám uhrát větší výsledky. I proti Finům jsme měli čtyři pět gólových příležitostí, které jsme nevyužili, a oni z první dají gól. Pokud to nezačneme dělat taky, nedosáhneme vrcholu.

V souboji o bronz jste v jedné stoprocentní šanci byl. Jak jste ji viděl?
Běžel jsem naplno, balónek letěl rychle, tak jsem se pokusil ihned zakončit. Meier ale předvedl skvělý zákrok.

Šlo tam udělat něco jinak?
Musel jsem jít v plné rychlosti a Meier mohl klidně vyběhnout. Těsně před ním jsem si míček stáhl do forhendu. Původně jsem myslel, že ho budu lobovat, ale nešlo to. Ani jsem nemohl zpomalit, abych začal s míčkem nějak míchat. Chtěl jsem trefit bránu, ale gólman na poslední chvíli vytáhl nohu a vytáhl střelu. V zápase jsem toho mohl udělat víc. Neproměněné šance mě mrzí, ale duel o bronz jsme si prohráli i jinde.

Jako například před čtvrtým gólem Švýcarů, kdy došlo ke zbytečné ztrátě při nadějné vaší šanci ...
Tam jsem vybojoval míček u mantinelu a posílal jsem ho na Toma Ondruška, který se ho pokoušel vyměnit s Adamem Delongem. Tam měli kluci už střílet.

Těch situací jste přitom na turnaji překombinovali víc. Viděl jste to podobně?
Na můj vkus jsme měli být před brankou daleko přímočařejší. Člověk ale vyhodnocuje situace na hřišti tak, jak nejlépe je vidí.

Chyběla v týmu ještě daleko výraznější osobnost, která by to vzala na sebe?
Těžko říct. Osobností přitom máme v týmu dost a jsou v něm lidi, kteří dokážou na sebe klíčové okamžiky vzít. Třeba Matěj Jendrišák je v předbrankovém prostoru nejlepší hráč na světě, ale i tak ...

Nicméně zápas sledovala nejvyšší návštěva na jedno utkání v historii florbalu. Co na to říkáte?
Je to úžasné. Takových zápasů se nehraje moc, naštěstí jsem jich v O2 areně odehrál dost. Člověk si atmosféru vyloženě užívá a bere energii od diváků. Pro některé lidi to může být stresující, ale já se tak necítil. Děkuji všem za zážitek, který si budu pamatovat celý život, a mrzí mě, že jsme jim nedarovali medaili.