Snowboarding
Nečas po životním úspěchu: Táta málem dostal infarkt

V cíli tratě slopestylu na světovém šampionátu v Kreischbergu stál tatínek snowboardisty Jana Nečase a byl v obličeji celý bílý. Podruhé v životě se byl podívat osobně na závody syna. A viděl jeho životní úspěch na jeho posledním šampionátu v kariéře. "Už vím, proč na ty závody nikdy nejezdil, on by totiž dostal infarkt, jak se o mě bojí," řekl s úsměvem čerstvě sedmý muž z MS Nečas.

Trenéři soupeřů ho dnes plácali po ramenou, že je pro ně inspirací. Druhý nejstarší účastník finále byl totiž o osm let mladší. "Chlapi, končím, to je nezvratné. Je mi třicet a teď tam vedle mě na startu stojí osmnáctiletý borci, co ještě nemaj mozek, s těma se nedá závodit," usmál se Nečas.

"S věkem je člověk chytřejší, opatrnější, víc se bojí. Takže dnešní pochvaly oceňuju, ale už je toho moc," prohlásil. "Nechci tam sedět a prsit se, že něco skočím, je třeba tam pustit mladý, aby to posunuli dál."

Nečas byl na čtvrtém MS, dosud skončil nejlépe ve slopestylu jedenáctý v La Molině 2011. Ve Světovém poháru však byl v kariéře ve slopestylu jen třikrát ve třicítce, v elitní desítce nebyl nikdy v žádné disciplíně. Na jeho životním úspěchu se ale trochu podepsala skutečnost, že někteří z absolutní špičky dali přednost zámořském hrám extrémních sportů X-Games v Aspenu.

Byl to trochu stresík, říká Nečas

Nečasova maminka závodně lyžovala, ale on sám má rád volné ruce. "Nerad v nich při sportu něco držím," říkává.

Celý život přemýšlí nad skoky, v autobusu, v tramvaji, na cestách v autě. V hlavě si přehrává odraz, klíčovou část skoku. Naučit se "double cork", dvojité salto s rotacemi, mu trvalo přes dva roky. Dnes už umí "triple cork". "Ale na mistrovství světa jsem ho nedal, nechtěl jsem se zrakvit," přiznal.

Má rád i volné ruce při ježdění. Nejradši, podobně jako všichni freestylisté, fotí a natáčí videa pro sponzory.

"Máte na to víc pokusů, není to o tom, že jedete přes celej svět, abyste dali na mistrovství světa dvě jízdy a nedej bože někde lehli dvakrát u railu, to byste se roztrhli vzteky," předložil svoji filozofii. "Focení a točení je pohodička, tady to byl trochu stresík. Člověk musí, i když sněží, prší, je to beton, prostě musí," řekl.

Následují státnice a práce v rodinném byznysu

Nečas ví, že byznys ve snowboardingu je aktuálně v krizi. "Dřív šlo být firemním jezdcem, ale teď si musí člověk vydělat, aby mohl lítat po světě. Na tom nezmění nic ani skutečnost, že byl sedmý na mistrovství světa.

"Musel bych být na bedně. Ale jako dítě jsem hrál hokej a pamatuju si z toho jen zimáky. Začal jsem snowboardovat a pamatuju si celej svět. To je na tom nejhezčí," prohlásil.

Proto potřebuje volné ruce i při shánění peněz. Má proto několik bytů na Mostecku, které pronajímá. Jako mladý vydělal peníze v Anglii a investoval je. Pak za peníze z ježdění nakupoval další a naučil se v byznysu pohybovat.

"Když si chci zachovat tenhle styl, nemůžu chodit na sedmou do práce každý den. Takže se snažím, abych si mohl užít snowboarding nebo surfování. Nějak se to musí vymyslet, umřel bych jinak hlady," vysvětlil.

Myslí i na zadní vrátka, až přijde doba po kariéře. Ježdění pro zábavu totiž je ještě dražší. Čekají ho státnice na Vysoké škole finanční a správní, obor ekonomie, navíc začal pracovat i v rodinném byznysu.

"Takže školu dodělám a pak si budu užívat. Hlavní je, když je dobrá parta lidí, dobrý počasí, tak ten den má energii. A je jedno, jestli jste v Austrálii na Zélandu nebo někde v Krušných horách. Člověk si musí udělat ten život hezký. A doufám, že tím moc lidí nenaštvu," rozesmál se na závěr.