Pocta legendě
Nechci být na penězích! má jasno Hašek. Možná až jako prezident

Dominik Hašek má sice jako první český hokejista vlastní pamětní medaili, ale na to, aby byl jeho portrét i na běžných platidlech, se necítí. Když už by mělo v tomto směru dojít na sportovce, viděl by v pomyslné řadě před sebou jiné velikány historie českého sportu.

"Na penězích bych docela určitě být nechtěl, to v žádném případě," smál se Hašek při setkání s novináři v prostředí České mincovny v Praze. "Tam jsou jiné osobnosti a myslím, že nikdy snad ani žádný český sportovec na penězích nebyl. Osobnosti jako Emil Zátopek, Věra Čáslavská, ti si zaslouží tam jednou být, ale v tomto případě si myslím, že jsem až někde za nimi," vysvětlil Hašek.

"Leda snad, že bych kandidoval na prezidenta a uspěl. Pak bych třeba měl posmrtně šanci," doplnil se smíchem v narážce na památné skandování "Hašek na Hrad!", jímž lidé v České republice oslavovali jednoho z hlavních strůjců překvapivého vítězství na olympiádě v Naganu.

"Pokud jsem se dobře díval, tak i Martina Sáblíková, Barbora Špotáková a i někteří další olympijští vítězové mají také svou medaili či minci. Je to příjemný pocit, ale jsem ještě žijící sportovec, takže se určitě nebudu přirovnávat nebo mít hodnotu medaile takovou, jakou mají třeba u Karla IV. nebo Tomáše Garrigua Masaryka. Beru to jako určité uznání a poděkování za moji hokejovou kariéru," doplnil Hašek.

Různé oslavy se mu v poslední době hodně nakupily, další ho navíc ještě čeká při domácím světovém šampionátu v květnu v Praze, kdy bude uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace IIHF s dalším českým olympijským vítězem Robertem Reichlem.

"Užívám si to, ale zároveň také věřím, že po té akci na mistrovství světa už tyto věci skončí. Je krásné, když se vám dostává tolika uznání, ale jsou s tím spojené i povinnosti a věci, na něž jsem během kariéry nebyl moc zvyklý," připustil. "Především ty proslovy...," ošíval se Hašek. "Hrát ten hokej je přece jen jednodušší," dodal vzápětí.

Je však rád, že se ocenění dočká právě s Reichlem. "Neměl jsem tolikrát možnost reprezentovat v těch 90. letech a později, neboť jsme byli v bojích o Stanley Cup, ale Robert tu možnost měl, stal se několikanásobným mistrem světa a pro národní mužstvo toho udělal hrozně moc. Navíc na olympiádě v Naganu jsme hráli spolu," podotkl Hašek.

Nejvíce z těchto poct a ocenění si považuje přijetí do Síně slávy zámořské NHL v Torontu. "To považuji za nejvyšší uznání, kterého se hokejista může dočkat. A myslím, že každý z hokejistů by pravděpodobně odpověděl stejně," odtušil Hašek.

"Samozřejmě na té klubové úrovni, ať už v Pardubicích nebo v Buffalu, jsou to také hezké věci, ale Síň slávy v Torontu, to je jednoznačně nejprestižnější. Má to historii a tradici, proto to beru jako číslo jedna," uzavřel Hašek.