Rok velkých očekávání, porážek a triumfů má za sebou kajakářka Kateřina Kudějová. Na jeho konci je zlatá medaile z mistrovství světa v Londýně. Připomeňte si, jak se rodil první titul české kajakářky na světovém šampionátu od roku 2003.
Je červen, ale počasí spíše připomíná dubnové dny, kdy nevíte, co vás za pár minut překvapí. Chvíli vám je zima, chvíli vedro. Chvíli prší, chvíli fouká. Kateřina Kudějová stojí u kanálu v pražské Troji a hledí do vody.
Zamyšleně zkoumá trať. Osud si s ní pohrává podobně jako to počasí. Přes nachlazení získala bronz na mistrovství Evropy, pak neudělala státnice. "Budu muset opakovat v září, těsně před MS," uvědomuje si.
Ani na Světovém poháru v Troji to není hladké. V jeden moment si myslí, že semifinále bude konečnou. Pak jí uberou šťouch a musí se naopak rychle připravit na finále. Přesto dojede třetí.
"Ale jsem strašně unavená," hlásí.
O pár měsíců později jede Kudějová na světový šampionát do Londýna už jako absolventka Vysoké školy ekonomické, minulý čtvrtek napodruhé státní zkoušku složila. Zato přípravě na vrchol sezony moc nedala. Stres jí prakticky nedovolil trénovat. "Kdyby mi bylo na vodě vždycky tak blbě jako před tou školou, tak nevím, jestli bych chtěla vůbec jezdit," praví.
Bezchybná jízda
K tréninkovému manku se navíc přidává další komplikace. "Začínám být nemocná," říká trenérovi, když v úterý dorazí do Anglie. "Tak to bychom tu klimatizaci měli ještě přidat," připomene kouč v nadsázce evropský šampionát.
Ve skutečnosti to ale taková zábava není. Kudějové je zle. Kvalifikací projde bez problémů, ale na páteční předjízdu, při které závodníci poznávají trať pro semifinále a finále, se ani nejde podívat. Přitom o pár hodin později má kanál sjet sama.
"Tahle trať je pro tebe jako dělaná," uklidňují ji ostatní členové týmu. Semifinále zvládne na výbornou. Na rozdíl od zkušenější kolegyně Hilgertové, která se do poslední chvíle třese o postup.
Přesto je ale na startu finále nervózní. Má ztuhlé ruce, nevěří si. Pomůže jí, až když vidí, jak její konkurentky kazí. Hilgertová se uprostřed trati zadrhne a ztratí šanci na medaili. Nejrychlejší žena semifinále Kimberley Woodsová dostane dokonce padesátisekundovou penalizaci.
"Jeď v klidu, čistě a po svém," říká si Kudějová. Hned v úvodu si pohlídá průjezd brankou číslo tři. Tady v semifinále kajakářky chybovaly nejčastěji. Nechává se nést průzračně čistou londýnskou vodou. Vůbec to nevypadá složitě, spíš jako projížďka po klidné Berounce. Problémy jí nedělají ani zrádné válce. Na žádném se nezdrží déle, než je to nutné.
Poslední branka, vyždímat zbytky sil a ...
... 103, 69 sekundy ... průběžné první místo.
"Skvělej čas," řekne si a troufale pokukuje po zlaté medaili.
Čekání na zlato
Zbývají tři závodnice. Rakušanka Funková skončí o více než dvě vteřiny za ní, minimálně bronz má v kapse. Čekání pokračuje.
Australanka Foxová, obhájkyně titulu, jízdu pokazí úplně a dojede mimo stupně vítězů.
Stříbro, nebo zlato?
Rozhodnout má Maialen Chourrautová. Drobná Španělka ale zaostává už na prvním mezičase, na druhém ztrátu ještě prohloubí, pak přidá šťouch. Je jasno! Kudějová bere zlato a pět bodů do olympijské kvalifikace. Ty teď nejsou tak důležité, na jaře se ale čtyřbodový náskok na veteránku Hilgertovou může hodit. Do Ria pojede jen jedna Češka.
Ani po závodě však nemá novopečená šampionka klid. Musí na vyhlášení, kde převezme medaili a vyslechne hymnu, pak zase pospíchá do lodi, aby stihla absolvovat závod hlídek, z něhož si odnese další titul. "Je to strašně rychlé. Ještě pořád nemůžu uvěřit, že jsem mistryně světa," konstatuje.
Jedno však ví. Má za sebou nejlepších deset dní v životě.
