Po osmiměsíční pauze se plážové volejbalistky Markéta Nausch Sluková a Barbora Hermannová vrátí příští týden na turnaje a začnou bojovat o olympijské hry v Tokiu 2020. Loňské světové jedničky vyřadilo ze hry léčení ramena Nausch Slukové, které se protáhlo a hráčka se učila trpělivosti.
"Bylo to možná trošku komplikovanější, než jsme si ze začátku mysleli, a byla jsem nucená udělat větší pauzu. Po konzultacích se spoustou expertů tady i v zahraničí jsem se rozhodla věc řešit alternativnější variantou a nejít na operaci," řekla Nausch Sluková na tiskové konferenci. "Jsem netrpělivá a bylo frustrující, že to trvá, ale celý tým mi byl oporou. Rameno je v obstojné kondici a nebude nás limitovat."
V pravém rameni měla trhlinu v rotátorové manžetě. Navíc se přidala cysta, která při pohybu tlačila na nervy a úpony. "Muselo se to odlupovat jako šlupku od cibule a zbavovat se problémů postupně," konstatovala Nausch Sluková.
Dostávala injekce, absolvovala různé terapie a každý den cvičila. "Bylo jasné dané, že se to nesmí uspěchat," řekla a připomněla, že předělávala pohybový vzorec ramene při smeči. "Což není jednoduché, když to dělám dvacet let," podotkla.
Sice už normálně hraje, ale rameno ještě stoprocentní není. Jsou situace, v kterých musí přemýšlet, jaký úder zvolí. "Nemůžu jít do každého úderu bezhlavě. Někdy se musím dobře dostat pod balon a přemýšlet, jak to zahrát, ale za poslední dva tři měsíce byl pokrok velikánský a nemělo by to být důvodem, proč prohrávat zápasy."
Nejtěžší pro Nausch Slukovou bylo, že neinvazivní léčba vyžaduje čas. Navíc nikdy v životě takhle dlouhou pauzu kvůli zranění neměla. "Hrozný to bylo," zaúpěla. "Hlava hrozně chce, ale tělo ho nepustí a já jsem to tolik neznala. Musela jsem se naučit akceptovat, že to rychleji nejde, a to bylo nepříjemné," přiznala.
Cítil
a ale podporu od své parťačky Hermannové a především od manžela a trenéra Simona Nausche. Rakušan si totiž ve své kariéře prošel mnoha zraněními. "Byl zvyklý neustále se v kariéře vracet a byl mi velkou oporou, jak se k tomu stavět. Nevěděla jsem, že když je progres pomalý, že to k tomu patří," řekla Sluková.
Potřebovala se o svém problému hodně bavit. A především vědět, jak se bude léčit a jaký je předpokládaný vývoj. "Musím tomu rozumět. Nejvíc jsem protivná a nesvá, když nevím, co se bude dít a dělat, aby to bylo lepší," doplnila.
"Maki je možná víc pesimističtější, myslí černěji, proto potřebovala podporu. Musela sama uvěřit, že je schopna zranění uzdravit," uvedla Hermannová.
Po přípravě na Tenerife, v Kapském Městě a naposledy ve Spojených státech se příští týden vydají do Číny na první turnaj Světového okruhu. "Těším se moc, ale jsem samozřejmě trošku nervózní, protože je zvláštní vypadnout z herního rytmu. Někde ale začít musíme a už je čas. Bude super si to zase zkusit naostro," shodly se.
Na turnajích mají na co navazovat. Loni vyhrály vídeňský major a turnaj nižší kategorie v Ostravě, přivezly bronz z mistrovství Evropy a v srpnu týden vládly žebříčku FIVB. "Budeme postupně dávat dohromady sebevědomí a hru, která byla loni úspěšná. Uvidíme, kdy budeme na vrcholu formy," řekla Nausch Sluková.
