Pět dní pod vodou. Potápěč překonal starý český rekord

V zatopeném lomu Slověnický mlýn u Lišova na Českobudějovicku se měnily historické tabulky českého potápění. Učitel potápění David Vondrášek zde překonal tuzemský rekord, když pod vodou vydržel nepřetržitě 102 hodin a 25 minut. O 25 minut tak vylepšil dosavadní maximum z roku 1967.

"Cítím se i po pěti dnes pod vodou docela fajn. Zatím mi to tak úplně nedochází, co se povedlo. Ale jsem samozřejmě rád - nejen za rekord, ale i za naměřená data k dalšímu vědeckému zpracování," připomněl Vondrášek, že nešlo jen o sportovní rozměr celé akce, nýbrž i o seriózní vědecké bádání.

""Šlo především o získání zkušeností a ověření technických i technologických postupů při dlouhodobých pobytech v uzavřeném prostředí bez možnosti okamžitého výstupu. Poznatky využijeme pro budoucí experiment s maximálně soběstačnou stanicí pod hladinou. O té se mluví také v rámci ochrany obyvatelstva v souvislosti s výzkumem přežití malé skupiny v prostředí nezávislém na hladinové podpoře," komentoval.

Pod hladinu se spolu s doprovodnou skupinou zanořil 19. září v 8:40. Zatímco ostatní se v průběhu pokusu střídali a postupně ho doplňovali, Vondrášek strávil v kesonu, speciální podvodní kabině, pět dní v kuse. Pokud byste si však představovali muže ponořeného do ticha a čekajícího na uplynutí kýženého času, byli byste vedle. Celou dobu totiž aktéři plnili různé vědecké úkoly. K dispozici měli také internetové připojení, ostatně pokus o rekord mohli zájemci sledovat v přímém přenosu online, a také dostatek jídla a pití.

Toho ale Vondrášek moc nevyužil. "Nebyla chuť. A ani nyní nemám moc hlad, i když mi teď na břehu raději něco dali, abych doplnil energii," prohlásil s tím, že nyní zřejmě zajde s manželkou na večeři.

Přestože účastníci pokusu měli připravené vcelku komfortní prostředí, kromě výše zmíněného dostali i spacáky a karimatky, nebylo vždy všechno úplně pohodlné. Vzhledem k tomu, že do kabiny nelze vstoupit suchou nohou, přepravovaly se potraviny v nepromokavých obalech - v plastových boxech nebo igelitových pytlích. Teplota uvnitř kesonu pak byla konstantních 18 stupňů. Zima by však tolik nevadila, největší problém dělal Vondráškovi vlhkost. "Ta je v kesonu přes 90 %. Všechno jsme měli furt vlhké," popsal.

Nyní ho čeká návrat do běžného života. Od roku 2001 působí jako na FTVS UK na Katedře technických a úpolových sportů jako vedoucí oddělení potápění. Vedle toho vydává i publikace, které se potápění věnují (Potápěčské lokality na Slapech nebo Vltava - po dně staré řeky). V následujících dnech ale půjde celoživotní vášeň trochu stranou. "Teď se těším na horkou vanu a na péči od své čerstvé manželky," uzavřel Vondrášek.