Mistr světa v boxu
S trofejí za nemocným otcem. Konečný o životním úspěchu

Zisk titulu profesionálního mistra světa organizace WBO považuje boxer Lukáš Konečný za největší úspěch své kariéry. Výhru nad Salimem Larbim z Francie má však spojenou hlavně se vzpomínkou na svého otce, který kvůli vážné nemoci nemohl duel v dubnu 2012 v Brně osobně sledovat, protože již byl v nemocnici. Dva měsíce po synově triumfu zemřel.

"Že bych na ten zápas často myslel, to ne. Samozřejmě si občas vzpomenu, když někde něco čtu nebo si uvědomím, že šlo o pás mistra světa. Jsou to příjemné vzpomínky, logicky je největší úspěch v mé sportovní kariéře. Je tam i trocha nostalgie. Ne proto, co jsem dosáhl, ale proto, že to bylo v Brně a otec už u toho nemohl být. Ležel v nemocnici a já jsem po zápase šel s pásem za tátou," řekl Konečný ČTK.

Ústecký boxer byl v souboji s Larbim papírovým favoritem a svou roli splnil. Od začátku byl lepší a v 7. kole zápas předčasně ukončil. "Relativně brzy jsem zjistil, že jsem na tom silově o dost lépe než soupeř. Že mám větší ránu. Udělal jsem chybu a neposlouchal jsem trenéra, šel jsem přes sílu a zbytečně jsem chytal údery. Věděl jsem ale, že ho umlátím. Trenér mi pak říkal, že na mě ani nebyl naštvaný, protože to viděl taky. A potvrdilo se to," vzpomínal Konečný na zápas.

Tehdejší člen německé stáje SES poté boxoval o světové tituly ještě dvakrát. Ani v jednom případě neuspěl. Nejdříve v říjnu 2012 prohrál s Rusem Zaurbekem Bajsangurovem a na sklonku kariéry nestačil na Petera Quillina z USA.

"V obou případech to byly velké zápasy. Ten s Bajsangurovem jsem doteď neviděl, i když ho mám doma na DVD. Nepodíval jsme se na to, protože jsem přesvědčený, že měl pomazané rukavice a já měl něco s očima. Jsem si jistý, že to byla finta z jejich strany," vrátil se k souboji s ruským boxerem v Kyjevě, při kterém měl prakticky od začátku problém se zrakem. "Je to v uvozovkách černá kaňka v mé kariéře. Nemyslím si ale, že by to byla kaňka z mé strany," podotkl.

Zápas s Quillinem v dubnu 2014 ve Washingtonu jeho kariéru prakticky ukončil. "Užil jsem si ho. Věděl jsem, že si nejedu pro výhru, ale pro prachy a udělat hezký zápas. Stále jsem měl problémy s očima, ale snažil jsem se na to připravit a udělal jsem maximum. Prohrál jsem zaslouženě a byla to jediná jasná prohra v mé profi kariéře. Na zápas ale nevzpomínám špatně, byl to hezký závěr kariéry," řekl Konečný.

Žádný jiný český profesionální boxer světový titul nezískal. Současný šéf České unie boxerů profesionálů věří, že se to v budoucnosti někomu povede.

"Vždycky je šance. Není to až tak obrovský kus cesty mezi tím být dobrý boxer a skoro nejlepší. Jde o to, aby si to v určité fázi kariéry kluci srovnali v hlavě a udělali pro to maximum," řekl Konečný. "V tuhle chvíli tady ale není nikdo, kdo by maximum dělal. Psychiku vítězů taky teď nikdo nemá a bohužel je to i o určitém zázemí, stáji a penězích. Tři složky, které by musely sednout," uvedl s tím, že cesta by trvala dva tři roky. Největší šanci mají podle něj Vasil Ducár a Václav Pejsar.