Sáblíková mi ujede, Jágra porazím

Tomáš Verner, nový evropský šampion v krasobruslení, je rázem v centru pozornosti. Při fotografování k tomuto rozhovoru ho poznávaly i malé děti. Sám ale tvrdí, že se jako slavný necítí. Po zisku zlata na šampionátu v Záhřebu prý rozdal na ulici pouhé tři autogramy.

Jste prvním českým mistrem Evropy po šestnácti letech, ale trénujete v německém Oberstdorfu. Proč ne v Česku?

Jsem sice stále členem českobudějovického oddílu, ale od čtrnácti let trénuji v Praze. Podmínky v Budějovicích už nestačily. V Praze mám asi nejlepší podmínky, jaké může krasobruslař v Česku mít, ve vysokoškolském centru mám led hodinu a půl dvakrát denně. Ale abych dokázal držet krok s evropskou špičkou, musel jsem udělat další krok. Přejít do prostředí, kde hodiny volného ledu neurčuje rozpis, ale přímo trenér podle toho, co potřebuji. A to právě v Oberstdorfu je, protože tam jsou tři ledové plochy pod jednou střechou.

Oberstdorf je znám lyžováním, moc jiné zábavy tam asi není...

Moc rozptýlení tam není, ale přesně to nám vyhovuje. Je to malá vesnice, ve které navíc žijí většinou starší lidé, a to ještě výše v horách. Jinak je tam jedno kino, a bary, které by mohly odvádět pozornost, snad vůbec žádné. Je to příjemné.

Není to taky trochu útěk od fanynek, kterých je tradičně kolem krasobruslení hodně?

Nechci, aby to vypadalo, že se straním fanoušků, ale není to jednoduché. Čím víc mám úspěchů, tím mám i víc fanoušků a fanynek. Ale na druhou stranu musí být všeho s mírou. Aby se mohli koukat na závody a fandit mi, musím hlavně trénovat a být v klidu.

Potřebujete na trénink lepší led než hokejisté?

Můžeme jezdit ve stejných halách, každému ale vyhovuje trochu jiný led. Zatímco hokejisti mají tvrdší led, my potřebujeme měkčí, aby tlumil odrazy a zvyšoval skoky. Čím je led měkčí, tím víc se nám ve skoku projeví to, co dáme do odrazu. Skáčeme výš a skoky jsou jednodušší. Když je mistrovství republiky, Evropy nebo světa, mělo by se k tomu přihlédnout a led upravit. Třeba teď v Záhřebu byl led špatný.

Záhřebský šampionát zklamal i z hlediska návštěvnosti. Není škoda pořádat mistrovství na místech, kde zájem není?

Uškodilo to celému krasobruslení. Když se televizní záběr rozjede do šíře a divák vidí poloprázdné tribuny, není to dobrá reklama pro náš sport. Rozhodně jsou v Evropě místa, kde by přišlo lidí víc.

Jak by dopadl šampionát v Česku? Krasobruslení zde má velkou tradici, ale v posledních letech se z médií vytrácí.

Krasobruslení je dnes u nás na ústupu. Je to vidět i na tom, že krasobruslařské přenosy dříve byly na ČT 2 a dnes se přesunuly na ČT 4. Chápu, že je to sportovní kanál, ale ne všichni ho mají. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že kdybychom tu měli mistrovství Evropy, přijde víc lidí než v Záhřebu.

Říkáte, že krasobruslení je v Česku delší dobu na ústupu. Co tedy vedlo vás jako malého kluka k tomu, že jste chtěl být evropským šampionem jako Barna nebo Sabovčík?

Takhle jsem vůbec neuvažoval. Vůbec mě nenapadlo, že bych byl jako Barna nebo Sabovčík. Začal jsem bruslit kvůli ženské. Teda lépe řečeno kvůli malé holčičce, mojí velké lásce ze školky. V pěti letech jsme se přihlásili na krasobruslení, a ačkoli ona po pár letech skončila, já vydržel dodnes.

V Česku mezi kluky vládne fotbal a hokej. Neslyšel jste v dětství narážky, že děláte sport, který je zženštilý?

Na gymplu určitě ne, možná trochu na základce. Byly tam samozřejmě názory, že je to sport víc pro holky než pro kluky, ale já jsem v té době hrál i fotbal a střílel dost gólů. Každopádně bych všem hokejistům nebo fotbalistům, kteří se smějí baleťákům či krasobruslařům, vzkázal, že by zasloužili dostat napráskáno. Nad tím, co baleťák odtrénuje a co stojí za jeho výkonem, by se totiž oni rozbrečeli. To ale neznamená, že pohrdám jejich výkony.

Ve vaší tréninkové skupině je také Carolina Kostnerová, která v Záhřebu obhájila titul mistryně Evropy. Jaký je váš speciální recept, že se tak daří?

Je to tak: naše tréninková skupina prostě přijela a vyhrála Evropu. Tým klape a nese to výsledky. Nikdo se nehádá, kdo má větší podíl na zlaté medaili. Rozhodčí také začali reagovat na nový systém hodnocení a vyplácí se, že jsme jako tým přistoupili na nový model jízd. Naše programy jsou stavěny inteligentně a na nejvyšší možný stupeň obtížnosti. Na jednom skoku jízda nestojí a musí být vnímána komplexně. Bylo to vidět na mém letošním krátkém programu, který jsem zajel se spoustou drobných chyb, přesto jsem vyhrál. Ale můj vzestup překvapil i Mezinárodní bruslařskou unii. Loni jsem měl osm dopingových kontrol. Přímo mi řekli, že první kontroly dělali kvůli velkému skoku v mé výkonnosti.

Říkáte, že krasobruslař nemá být jen skokan, ale především dobrý bruslař. Troufl byste si vyzvat k závodu rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou nebo hokejistu Jaromíra Jágra?

Martina by mě asi určitě porazila. Leda by musela jet v protisměru a přešlapovat na druhou nohu. Hokejisty bych ale porazil já. A kdyby ne, vyzval bych je na souboj v piruetách.

Je pravda, že vám pomáhá analyzovat slabiny soupeřů i poslední český mistr Evropy Petr Barna?

To je trochu jinak. Po krátkém programu v Záhřebu mi poslal moc krásný e-mail. Psal, že mi s celou rodinou drží palce. A po volné jízdě mi udělal stručný referát o světovém bruslení. Kdo se kde připravuje, jak jsou na tom Kanaďané, Američané, Japonci... Bylo to jen pár vět, ale strašně mě to potěšilo, protože bylo vidět, že detailně sleduje můj vývoj.

Jste pravidelně v kontaktu?

Náš první hovor proběhl loni na mistrovství Evropy, kde jsem vyhrál stříbrnou medaili. Na pokoji mi zazvonil telefon a v něm se ozvalo: „Tady je Petr Barna." Byl jsem úplně v šoku, protože jsem ho nikdy v životě nepotkal. Je to stejné, jako by Anetě Langerové najednou zavolala Madonna. Byl jsem fakt vedle. S Jozefem Sabovčíkem jsme se setkali teď o Vánocích. Každopádně je to ale komplikované tím, že je mezi námi velká louže. Oni žijí v Americe, jeden v Utahu, druhý na Floridě.

V mužské kategorii se ze stupňů vítězů vytratili ruští závodníci, kteří měli dříve medaile téměř předplacené. Prožívá krasobruslení v Rusku krizi?

Talentů mají stále dostatek a mezi rozhodčími sedí téměř ti samí lidé jako dříve, takže bych v tom rozpad rozhodcovských bloků také neviděl. Možná Rusové nezareagovali tak rychle na změnu systému bodování. Nechali si ujet vlak, který se jen velmi těžko chytá. Mně ale v žádném případě Rusové nahoře nechybějí. A nadlouho si to utéct nenechají, protože mají olympijské hry v roce 2014 v Soči a tam se budou chtít ukázat jako velmoc.

Jste mistr Evropy, mnoho škarohlídů ale říká, že jste triumfoval jen díky tomu, že nejlepší krasobruslař Jevgenij Pljuščenko odpočívá. Co byste jim odpověděl?

Nejsem natolik domýšlivý, abych se srovnával s Pljuščenkem. On je opravdu velký šampion. Ale pokud se vrátí, bude to mít velice obtížné. Bude muset všechno vyhrávat, protože jiné umístění u něj bude vnímáno jako neúspěch.

Co přesně byste si chtěl od Pljuščenka vzít, kdyby to šlo?

Především jeho myšlení. Jemu bylo jedno, jestli jede první nebo poslední. Prostě přišel, zajel, vyhrál a odjel. Kdybych to jednou dotáhl do takové podoby, byl bych šťastný. A pak už by mi vlastně bylo úplně jedno, jestli se vrátí nebo ne.

Před sezonou jste prý téma jeho návratu probírali. Vrátí se?

To rozhodně tlumočit nebudu. Byl to přátelský rozhovor. Pokud to chcete opravdu vědět, zavolejte jemu. Chápu, proč se vrátit chce, ale zásadní věc u sportu je zdraví a on na tom nebyl nejlépe. To rozhodne, ne to, jestli mu ruská federace dá jeden nebo sto milionů dolarů. 

Krasobruslení je sport, ve kterém mohou výsledky hodně ovlivnit rozhodčí. Znamená to pro vás, že s nimi musíte být v užším kontaktu?

Ne, já se o krasobruslařskou politiku vůbec nezajímám. Myslím, že stačí, když závodník vystupuje jako slušný člověk. Je důležité vědět, koho má člověk pozdravit, ale tam to také končí.

Během závodu v Záhřebu jste vypadal dost zakřiknutě, ale na exhibici se objevil Tomáš Verner-showman. Která z těchto tváří je vaše pravá?

Myslím, že jsem blíže tomu showmanovi, ale člověk nemůže být takový pořád. Během závodů jde o všechno a každá nekoncentrovanost se může krutě vymstít. Ale v exhibici padat můžu, za to mi nikdo nevynadá.

Japonec Takahaši jezdí volnou jízdu na hiphopovou verzi Labutího jezera. Cítíte, že krasobruslení hledá moderní hudbu a styly?

Ano a díkybohu za to. Závodníci hledají novou hudbu, ožívají hudby z filmů. Je to velice důležité pro to, aby tenhle sport neumřel. Nikoho by nebavilo poslouchat padesát let stejnou hudbu a sledovat stejné jízdy.

Mnoho diváků je ale zvyklých, že ke krasobruslení patří klasická hudba. Nebojíte se, že ztratíte starší fanoušky?

Je to možné. Ale kontroverze přece vede k tomu, že se o věci více mluví. A přesně to krasobruslení potřebuje. Chápu, že jsou možná někteří fanoušci na něco zvyklí a že podobné změny je mohou bolet. Ale třeba naopak přitáhneme do ochozů i mladé diváky, které tento sport potřebuje.

Oproti minulému ročníku nastala změna v kostýmu. Pestrobarevné oblečení s růžovou košilí vystřídal decentní kostým...

Ano, chtěli jsme zachovat eleganci, abych vypadal jako někdo, kdo jde na led bojovat o medaile. Ale i loňský kostým s růžovou košilí byl hodně promyšlený. Tenkrát jsme chtěli, aby se o mně hodně mluvilo. A to se povedlo. Když má pět závodníků černé oblečení a jeden jede v růžovém ze zelenou mašlí, tak je jasné, na kom spočine oko většiny diváků.

Kdo vám šije kostýmy?

Jeden je ušitý tady v Praze a jeden v Rusku. Ale přesně vám to neřeknu, protože s nimi nejsem vázaný žádnou smlouvou. Tvrdě jsem si je zaplatil. Nechci jim proto dělat reklamu.

Média v poslední době spekulovala, na kolik vás přijde jedno vystoupení. Prý za sezonu zaplatíte více než milion korun.

Také jsem to četl a musím říct, že to jsou úplné nesmysly. Za milion korun bych si za sezonu moc nezabruslil. Ale přesná čísla říkat nechci. Kvůli tomu jsem podepsal smlouvu se společností, která se mi teď o finance stará.

Jak se shánějí v krasobruslení sponzoři? Lyžař si může dát logo sponzora na dres, ale krasobruslař?

Podobné zásahy do kostýmů jsou tvrdě omezené Mezinárodní bruslařskou unií. Ta sice dovoluje mít na kostýmu nějakou miniaturní reklamu, ale dosud to nikdo neudělal. Myslím, že by se na to rozhodčí nekoukali moc dobře. Můžeme mít ale reklamy na oblečení, které si vezmeme v místě, kde čekáme na známky. Velikost reklam však reguluje Mezinárodní bruslařská unie.

Po zisku titulu v Záhřebu jste dostal finanční dary od jihočeského hejtmana Jana Zahradníka a primátora Českých Budějovic Juraje Thomy. Neměly by tyto peníze jít na rozvoj celého krasobruslení?

Nemůžu na to koukat úplně jako samaritán. Rodiče do mé kariéry narvali obrovské peníze a já se nebráním tomu, tyhle peníze dostávat pomalu zpátky. Peníze od hejtmana jsou ale účelově vázané, takže je musím využít opět k bruslení. Rozhodně to není tak, že by někdo přišel a dal vám obálku se sto tisíci a řekl: Užij si to ve zdraví. A já si šel okamžitě koupit třeba motorku. To fakt ne.

Foto: Robert Sedmík