Zatímco se nad jejich "domovským" tréninkovým centrem v Záběhlicích stahovaly mračna, české beach volejbalistky sluneční svit zdárně suplovaly. Markéta Sluková a Kristýna Kolocová si užívají nečekaný úspěch z olympijských her v Londýně, kde obsadily páté místo.
České reprezentantky si na uvolněné tiskové konferenci vyzkoušely i pozici trenérek, když se pokusily zdaleka ne tolik nadané novináře naučit správné volejbalové podání.
S jakými pocity jste z olympiády přijely?
Markéta Sluková: Byla to pro nás velice pozitivní zkušenost. Vůbec jsme nepočítaly s tím, že bychom si odtud mohly odvést tak hezký výsledek (5. místo), to pro nás byla taková třešnička na dortu. Všechno nás to příjemně překvapilo, protože to byla naše první olympiáda.
Přivezly jste si nějaké speciální suvenýry?
M.S.: Hromadu zbytečností!
Kristýna Kolocová.: Hlavně to, co stálo hrozně moc liber. Braly jsme všechno, maskoty, oficiální produkty. Simon nám koupil pyžamo... Drobnosti, na které budeme rády vzpomínat. Z pokoje jsme si sebraly i deku.
M.S.: O ní doteď nevíme, zda jsme si jí mohly vzít. Ale bral si jí každý. (smích)
Měly jste vůbec po olympiádě nějaký čas na odpočinek?
K.K.: Já jsem odpočívala trošku víc, protože se Markéta učí na státnice, které má už příští týden. Do toho jsme musely zvládnout spoustu rozhovorů, schůzek a talkshow, bylo to pro nás něco úplně nového.
Čeho se na státnicích nejvíce bojíte?
M.S.: Úplně všeho. Budou ze správního práva a teorie veřejné správy, doufám, že se mi školu podaří zdárně dokončit a budu bakalář. Napište si ale raději doktorský titul!
Jaký byl váš největší zážitek ze společenských akcí, které jste navštívily?
M.S.: Díky olympiádě jsme se dostaly do talkshow Jana Krause, máme pozvání i do show s Jakubem Kohákem. Takové pozvánky člověk nedostává každý den, jsme za takovou šanci se zviditelnit moc rády.
Jak se s touto popularitou vypořádáváte?
K.K: Je to pro nás hrozně milé a příjemné, skvělá odezva za vydařenou olympiádu.
Pořád vás lidé zastavují na ulici?
M.S.: Naštěstí (zdůrazňuje) to neupadává a jsme za to strašně rády. Samozřejmě očekáváme, že naše popularita začne po olympiádě postupně klesat. Za pár týdnů se to přelomí a začne se řešit momentální situace, budoucnost. Zatím jsme ale ještě v kurzu (s úsměvem).
K.K.: Nesnažíme se za každou cenu být vidět, dbáme spíš na kvalitu než kvantitu.
M.S.: Bylo by hloupé této popularity nevyužít pro naše účely.
Objevovaly jste se i na titulních stránkách novin, jaký je to pocit?
K.K.: Vždycky jsem si říkala, jaké to asi může být. Je to hezké, když jsme se mezi ty známé osobnosti dostaly my.
Schováváte si někam novinové výstřižky?
K.K.: Já osobně ne, ale babička či rodiče ano. Jakmile přijedu k babičce, tak si je musím s ní projít. Je to ale hezké, někdy v budoucnu budeme rády, že tyto materiály máme.
M.S.: Na olympiádě jsme byly od tisku trochu odříznuté, ale po návratu jsem se u těch článků hodně nasmála. Naštěstí bylo všechno víceméně pravda.
Máte citelně nižší rozpočet než špičkové týmy, jak se to projevuje?
K.K.: Kolem Brazilek či Američanek se pohybuje mnohem více lidí, mají v týmu doktory, fyzioterapeuty, asistenty trenéra, specialisty na fyzickou přípravu. My nejsme zvyklé rozhazovat peníze, snažíme se šetřit. Nemusíme nutně vyhazovat peníze za drahé hotely. Cestování první třídou je pro nás hodně vzdálené. Rozdíly jsou obrovské, ale nejsou to aspekty, které bychom nutně potřebovaly.
M.S.: Dá se říci, že nám to i takhle vyhovuje. Takto jsme začínaly i dosáhly toho největšího úspěchu. To nás posílilo. Pokud ale budeme chtít pokročit ještě o kousek dál, bude potřeba maličko zlepšit naše zázemí. Třeba alespoň cestovat na delší cesty s fyzioterapeutem, popřípadě najít Simonovi nějakého asistenta. Potřebujeme náš tým "obalit" pár lidmi, kteří nám budou pomáhat se dostat o kousek výš.
Co očekáváte od přípravy v Africe?
K.K.: Snad bude lepší a budeme tam déle. Zatím ale nemáme pevné termíny, neznáme termín startu sezóny. Chceme tam ale pobýt déle než měsíc.
Jaké jsou vaše nejbližší plány?
M.S.: Uvažujeme o dvou turnajích, jeden je v Thajsku v rámci World Cupu, rády bychom vyjely i na některý turnaj World Tour.
K.K.: Pak už přijdou Vánoce a Ježíšek (s úsměvem). World Tour je pro nás teď samozřejmě nejdůležitější, olympiáda v Riu bude opět až takový vrchol. Krátkodobé cíle jsou pro nás tedy co nejlepší výsledky na World Tour. Olympiáda je jenom jeden turnaj a tam se může stát cokoliv.
|
Očima trenéra Spokojenost zavládla i u trenéra. Rakušan Simon Nausch, který je zároveň i přítelem Markéty Slukové, nasměroval českou dvojici k nečekanému úspěchu. "Splnili jsme to, kam jsme se chtěli dostat, tedy dostat se na OH a být v nejlepší desítce. Pro tak malou zem bude těžké tento úspěch překonat. Všichni od nás očekávají, že v Riu získáme medaili," uvedl Nausch. "Z pozice trenéra budu chtít, aby se holky udržely v nejlepší světové desítce a dostaly se do TOP 3 v rámci Evropy. Oběma je teprve 24 let, což je v porovnání s ostatními týmy velmi nízký věk. Holky mi slíbily, že během dvou let dokážou postoupit alespoň jednou do semifinále v rámci World Tour," prozradil bývalý rakouský reprezentant. Zapracovat musí i na finanční stránce. "Nemáme ambice na to, abychom mohli konkurovat rozpočtům týmů z USA či Brazílie, který se pohybuje kolem sedmi milionů korun. Pokud se chceme vyrovnat nejlepším Evropankám, potřebujeme se dostat na 2-3 miliony za sezonu, které jsou třeba k pokrytí nákladů na cestování. Budeme se proto snažit zaujmout další sponzory," dodal. |
