Moderní sport
Softbal je věda. K výhře pomáhá analýza dat i speciální software

Čeští softbalisté jsou dlouhodobě nejlepšími Evropany, ale ve světové konkurenci za špičkou zaostávají. Proto se snaží hledat cesty, jak se přiblížit Novému Zélandu a spol., a jednou z nich je dokonalé přečtení soupeře. Na světovém šampionátu v domácím prostředí se hráči připravují na zápasy za pomoci analýzy videa a počítačových programů.

Pálkaři si vtloukají do hlavy, co a jak hodí soupeřův nadhazovač v určitém okamžiku, aby mohli odpálit. A nadhazovači musejí vědět, co a kam házet, aby eliminovali tvrdé odpaly a homeruny.

"V Česku je sedm tisíc softbalistů, půl napůl muži a ženy, a třeba v Japonsku jich na středních školách hraje padesát tisíc. Tomu se nevyrovnáme. Můžeme ale být číslo jedna v práci s daty, jak v zápasech, tak v tréninku," řekl novinářům pálkařský trenér mužů Jaroslav Korčák, jeden z čtyřčlenného datového mozku reprezentace.

Na pohled vypadá softbal jednoduše. Nadhazovač vymrští míč proti pálkaři a ten odpálí, nebo ne. Balony ale na útočícího hráče letí různou rychlostí a ještě se u toho kroutí nahoru, dolů i do stran. "Soft se hraje spíš v hlavách a každý je rád, když má informaci o soupeři navíc. Všichni to chtějí," připomněl Korčák, že skauting soupeřů dělají všechny týmy. Je to tak trochu souboj špionů. "Dá se říct," přikývl.

Češi plánují jednou databázi soupeřů od juniorů, ale aktuálně jsou na začátku. Videozáznamy sbírají od loňska a natáčeli i v Mexiku. Pár měsíců mají odpovídající software, přičemž ten na 'tagování' koupili a na zpracování dat vyvinuli.

Jednou součástí je pomoc nadhazovačům, proto se rozebírají pálkaři soupeře. "Cílem je vyhnout se tvrdým odpalům. Ne aby pálkaři prošvihávali, ale aby byl kontakt slabý a obrana mohla zahrát jednoduchý aut. To je princip," řekl Korčák. Při utkání pak chytač dostane za pomoci signálů informaci před každým pálkařem, než přijde do boxu, kam míče (ne)házet, a nadhazovač musí jeho plán zrealizovat.

"Dokážeme říci, z jakých míst strikezóny nedávají homeruny. Víme, do jakých míst to nemůžu hodit, ať se děje, co se děje. Musím říci, že mi to pomáhá," řekl nadhazovač Michal Holobrádek, který se na MS zasloužil o výhru nad Mexikem. "Věděli jsme, že musíme střídat rychlosti, dávat jim to k tělu, a když jsou pod tlakem, tak stoupák."

Pro pálkaře se zase zpracovávají údaje o tom, jaké nadhozy, do jakých míst a jak za sebou házejí soupeřovi nadhazovači. To znamená rozdělit nahraný zápas v počítači po každém nadhozu. "Jeden zápas trvá třeba až čtyři hodiny," řekl Korčák.

Vznikne databáze, v které si analytici můžou dle zadaných parametrů vybírat všechny možné situace. "U jakéhokoli soupeře si můžeme vybrat pálkaře/nadhazovače a zjistit, jak se za jakého stavu a situace chová," doplnil Korčák. "Pálkařům můžeme s dobrou pravděpodobností odhadovat, kam budou nadhozy lítat."

Druhou důležitou částí je tzv. knihovna videí nadhazovačů natočených zpředu. V tom jsou Češi pozadu. "Ti nejlepší jsou výrazně dál," uvedl Korčák. V tomto případě jde o hledání chyb při pohybu nadhazovače před nadhozem, z kterých se dá usoudit, jaký přijde nadhoz. "Chyb je poměrně hodně," doplnil Korčák.

Horší nadhazovač třeba ukazuje soupeři, jak míč drží, nebo má jinak pootočené předloktí před nadhozem a tím dává najevo, jaký má v úmyslu hodit nadhoz. Ti nejlepší naopak nic nenapovědí. Třeba Japonec Hikaru Macuda, který nedal v neděli českým pálkařům šanci. "Nic na něj nemáme, je perfektní," ocenil Korčák.

Je už na samotném hráči, jak s informací dokáže na hřišti ve zlomku vteřiny naložit. Češi bydlí při MS v Březiněvsi, každý den dopoledne před zápasem se sejdou a mají poradu. Na tu už hráči přicházejí připravení. "Kluci mají k dispozici všechna data, studují je a na schůzce si říkáme věci obecně," uvedl Korčák.

Softballová asociace projekt podporuje a na podzim plánuje další investici. Využívat technologie by měly také ženy v letošním boji o olympiádu 2020 v Tokiu.