Vodní slalomářka
V Tróji je to vždy těžké, ale být ve finále je sen, jásala Hilgertová
08.09.2019 06:00
Kajakářce Amálii Hilgertové dodal domácí závod Světového poháru ve vodním slalomu novou energii. Dvaadvacetiletá neteř dvojnásobné olympijské vítězky Štěpánky Hilgertové se v závěru úspěšné sezony, ve které získala evropský titul a vyhrála MS do 23 let, potýkala s psychickou únavou. V Troji se chtěla před českými fanoušky blýsknout a dnes jí to vyneslo sedmé místo ve finálovém podniku SP.
Před týdnem v Německu skončila v semifinále devětadvacátá, k postupu do finálové desítky měla daleko. "Na tom svěťáku jsem měla hodně velkou krizi, teď si myslím, že jsem se z toho vyhrabala. Přece jenom je to závod doma, člověk nechce předvést nějakou špatnou jízdu. Takže určitě mi to dodalo nějakou energii a motivaci," vykládala novinářům.
Do finále proklouzla z desátého místa v semifinále. Už to považovala za úspěch. "Já jsem nadšená z finále. Takový můj sen, ani ne cíl, bylo to finále, protože přeci jenom nejsem ještě úplně pravidelný účastník. Je to tady v Troji vždycky velice těžké, protože je to hrozně vyrovnané. Polepšila jsem si z desítky na sedmé místo, já jsem spokojená," hodnotila své vystoupení.
Závody v Troji pro ni ještě neskončily, v neděli pojede mistrovství světa v kajakkrosu. Zatím se netěší, ale podobné pocity jsou u ní obvyklé před každým závodem v této kontaktní disciplíně. "Mám k tomu takový zvláštní vztah. Mě to hrozně nebaví před tím, než do toho závodu nastoupím, a říkám si, proč to sakra dělám. Potom, když se postavím na ten start, tak mě to začne strašně bavit," popisovala.
Líbí se jí, že se v rozjížďkách nedá taktizovat. "Ve slalomu se člověk musí hrozně soustředit na nějakou jízdu, jak ji pojede. Všechny pohyby jsou tam docela přesně už předem dané. V tom krosu stojí na rampě se třemi dalšími lidmi a neví, co se tam bude dít. To je taková větší úleva pro mě, takové odreagování právě od toho plánování," poznamenala.
Doufá, že jí energie vydrží ještě tři týdny do mistrovství světa ve španělském Seu d'Urguell. S tamní tratí nemá zatím pozitivní zkušenosti. "Já jsem se tam zatím nikdy nedostala ani do semifinále, doufám, že si letos polepším," řekla s úsměvem. Když v dějišti OH v roce 1992 trénovala častěji, začaly se její pocity zlepšovat. "Doufám, že tam přijedu a už se jenom zajedu do toho, jak mi to tam šlo, když jsme odjížděli," dodala.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.