Velká pardubická možná přijde o svou největší legendu. Pětinásobný vítěz nejslavnějšího dostihu v Evropě Josef Váňa pojede závod proti svému synovi. „A pokud vyhraje, skončí," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.cz jeho syn a vyzyvatel Josef Váňa mladší.
Bude to patrně poprvé v historii slavné steeplechase (v neděli se pojede už 118. ročník), když se na startu objeví v sedlech koní otec a syn.
Váňa starší vyhrál čtyřikrát na hřbetě další legendy Železníka, jednou s Vronským.
K souboji se schylovalo už dvakrát, jenže vždycky zasáhl osud: před dvěma roky se zranil mladší Váňa, loni churavěl otec.
„Do závodu zbývá týden, stát se může leccos. Ale snad to vyjde," říká sedmnáctiletý vysoký a štíhlý Josef Váňa junior.
V neděli se můžete zapsat do dostihových dějin. Podle pamětníků to bude poprvé, kdy nastoupí ve Velké pardubické otec a syn. Je to zvláštní motivace pro závod?
Jistě, s tátou to však vnímáme úplně v pohodě. Už jsme proti sobě několikrát jeli, takže z toho neděláme vědu. To spíš lidi okolo nás.
Jakou máte vzájemnou bilanci?
Těch závodů zase tolik nebylo. Nejčastěji to byly kvalifikace právě na Velkou pardubickou, protože táta už toho tolik nejezdí. Ale myslím, že je úspěšnější, protože většinou seděl na lepším koni.
Letos oba pojedete na koních, kteří jsou řazeni mezi favority závodu. Přesto však, který z nich je lepší?
Je to hodně vyrovnané. Můj Decent Fellow má rád rychlé dostihy. Od začátku chodí zepředu a nemá tak silný konec závodu. Otcův Juventus má naopak raději pomalejší tempo, ale závěrečných metrech je hodně rychlý.
Kdo vůbec rozhodl o jezdeckém obsazení?
Otec si vybírá vždy jako první a sáhnul po Juventusovi. Pak přišla na řadu stájová jednička Peter Bartoš, který si vybral Sixteen (obhájkyně prvenství - pozn. red.). A na mě po dohodě s majitelem zbyl Decent Fellow. Ale jsem hodně rád. Je to výborný kůň.
Váš otec je jezdící legenda závodu, má suverénně nejvíc zkušeností. Může vám poradit v jeho průběhu?
Asi to jde. Ale máme rozdílné koně a během závodu se asi moc nepotkáme. Je možné, že mi něco řekne, až když mě bude předjíždět. Pomáhat si, to mezi jezdci není úplně běžné.
Ani před obávaným Taxisovým příkopem?
Minulý rok jsem ho skočil i bez jeho pomoci, tak doufám, že se to povede i letos. Myslím však, že bude opět platit, že já pojedu hodně vepředu a on bude schovaný vzadu.
Hypoteticky, pokud byste se utkali v cílovém finiši bok po boku: vyhraje ten lepší, nebo máte dohodnutou taktiku a pustil byste výhru tátovi?
Je to závod. Já bych tátovi nedal ani metr. Byl bych hrozně rád, kdyby vyhrál. Ale pokud bych měl šanci na vítězství, před sebe ho nepustím. Stejně by se zachoval i on. Pardubická je největším dostihem v republice. Každý chce vyhrát. To se pak neberou ohledy na to, jestli je to syn, otec nebo kamarád. Vyhrát chce každý.
Váš otec jednou řekl, že až nastoupí na start Velké pardubické se svým synem, skončí se závoděním. Myslíte, že je to letos reálné?
Do závodu je ještě daleko. Může se stát, že se na Velké ani nesejdeme. Třeba se některý z nás Váňů zraní. Ale kdybychom opravdu jeli oba a otec navíc také vyhrál, asi opravdu skončí. Když nevyhraje, pojede i za rok.
Letos budete mít velkou šanci stát při dekorovaní vítězů vedle sebe. Přemýšlíte o tom?
Bylo by to úžasné, kdyby to vyšlo na první a druhé místo. Ale může se toho stát strašně moc. Cizí kůň vám padne pod nohy a je jedno, jestli jste měli skvěle připraveného koně.
Jak je to s taktikou? Určuje ji pouze otec jako trenér, nebo něco nechá i na vás?
Otec má jako trenér největší slovo. Naše koně však už také běhají nějaký pátek a hodně věcí je daných.
V obtížné situaci je vaše matka. Komu bude fandit?
Asi oběma stejně. Bude se asi hodně bát, i když už je vycvičená. Jako každá máma má strach. Má to s námi těžké. Co si s tátou řekneme, to bude. Kecat nám do toho nemůže.
Chodíte ještě do školy. Jaký máte program do závodu?
Každý den se snažím běhat a posilovat. Jezdím těžké koně, a proto potřebuji dobrou fyzičku. Jinak chodím normálně do školy. Je to trochu nevýhoda proti ostatním jezdcům. Oni sedí každý den na dostihových koních, já pouze na parkurových. Ale takhle už to dělám třetí rok
Na žokeje jste hodně vysoký, metr osmdesát. Přemýšlel jste i o jiných sportech, nebo to bylo vzhledem k rodině dané?
Moji dva bráchové taky jezdili a dnes dělají úplně něco jiného. Já u toho jediný zůstal. Nikdo mě fakt do toho nenutil. Měl jsem jen štěstí, že jsem brzy dostal k hodně dobrým koním a mohl se ukázat. Chtěl bych v tom pokračovat celý život, ale právě ta výška to může ohrozit. Jinak mě čeká trénování.
Neuvažujete o parkuru? Tam by výška tolik nevadila...
To by asi šlo. Navíc studuju na parkurové škole. Baví mě to, ale není tam ten adrenalin ze závodu.
Váš otec jezdí i po pětapadesátce. Máte podobné sny?
Jestli mi to váha dovolí, tak bych moc rád. Ale je mi teprve sedmnáct let a tohle všechno je daleko. Kdyby to šlo, chtěl bych být ještě lepší než otec.
Jezdíte hodně v zahraničí. Je pro vás větším snem vyhrát Pardubickou nebo Velkou národní v Liverpoolu?
Jsem Čech, takže jednoznačně Pardubická. Ale kdybych vyhrál „jen" Národní, rozhodně bych se nezlobil. Triumf v Liverpoolu je snem každého žokeje, ať je z Austrálie, Česka, nebo Německa.
Lze vyhrát v Liverpoolu s koněm z českého chovu?
To je velice obtížné, protože v Anglii začíná sezona, když u nás končí. Udržet koně přes zimu ve výborné kondici je těžké. Muselo by se tomu podřídit hodně jiných věcí. Odjet tam měsíc dopředu, aby tam absolvovali přípravný dostih. Stálo by to hodně peněz. Časem na to dojde.
Loni jste byl v Pardubicích pátý. Bylo by stejné umístění letos zklamáním?
Zklamáním asi ne. Každé umístění je hezké. Ale mám koně, který jel Pardubickou snad šestkrát a nejhůř byl třetí. Tak doufám, že si to letos nepokazí.
Foto: ČTK
