Olympijská naděje
Začal u ledu, odkojila ho voda. Neměnil bych, říká Martin Fuksa

Žijí vodáctvím. Rodina Fuksových je v kanoistickém světě pojem. Nejvíce je nyní vidět dvaadvacetiletý Martin, český klenot, který má potenciál na dokonalé vybroušení. Mohl by získat olympijské zlato. V brazilském Riu o něj bude usilovat s pomocí dědečka Josefa a tatínka Petra.

Nechybělo mnoho a dnes nadějný kanoistický olympionik mohl být hokejistou. Jaký byl Martin ve svém hokejovém mládí?

Petr Fuksa: Hrozně hodnej. Tichej kluk, fakt vzornej. Ve škole, při hokejových trénincích, všechno se snažil dělat dobře. V páté třídě měl zase samé jedničky a přišel domů s tím, že se mu smějí, že je šroťák. Od té doby to bylo horší. Přizpůsobil se klukům.

Josef Fuksa: Naučili jsme ho bruslit na takovém kačáku, louži v Nymburce. A celou zimu jsme jen bruslili. Hned jsme ho pak přihlásili na hokej a začal sportovat. Hokej mu šel, ale pořád mi vadilo, že hraje s klukama, co byli o dva roky starší. Byl pořád dítě a hrál s dospělejšími. Rozdíl dvou let byl ale tenkrát až dost. Byl ale bezvadnej.

Petr Fuksa: Každé ráno jako první vzhůru, tahal mě z postele.

Josef Fuksa: Jezdili jsme o prázdninách na zájezdy i s manželkou, večer Martin přišel a dělali jsme si itinerář, kudy pojedeme. Bylo to dobrý.

Chybí vám něco z vaší hokejové etapy?

Martin Fuksa: Asi vůbec. Od té doby, co jsem skončil, jsem na ledě vůbec nebyl. U vody je mnohem lepší parta, než u hokeje. Byly to fajn časy, hrozně jsem si to užil, ale teď mám jiný život, nechtěl bych to vrátit.

Jste spíše individualista?

Martin Fuksa: Asi jo. Kdybych hrál hokej a hrál fakt dobře, asi bych to neříkal. Ale teď dělám kanoistiku a zatím mi to jde (klepe na stůl), jsem rád, že je to takhle.

Umíte si představit, že by vaši potomci vůbec dělali jiný sport?

Josef Fuksa: Vůbec by mi nevadilo, kdyby hráli třeba hokej. Druhá vnučka zase výborně plavala, bývala mistryní republiky do deseti, jedenácti let. Kdyby ve dvanácti byl takovej, jako Jágr, kterého bral jako vzor... Uměl hrát, ale viděl jsem, že z něj nebude tak dobrý hráč. Navíc jsme na to neměli ani po finanční a časové stránce.

Petr Fuksa: Pořád jsme byli u vody, nemohl ho nikdo vozit. Já tehdy ještě závodil jako profesionál, táta trénoval, nebyl čas. Trochu mě to ale mrzelo. Co my jsme tomu tehdy obětovali... Ty rána, to vstávání... Myslím, že nebyl tak špatnej, technicky na tom byl dobře. Nebyl sólista. Ale když jsem pak viděl, jak mu to šlo na vodě, myslím, že to nebylo tak špatný.

Snažíte si i nyní vzít něco od Jaromíra Jágra?

Martin Fuksa: Jasně, třeba to, že ve čtyřiačtyřiceti stále maká a dokáže to vydržet. V hokeji se člověk může ztratit, i když u něj to nehrozí. Baví mě ho sledovat, na Facebooku koukám na jeho videa, jak trénuje a maká. Byl jsem se na něj i podívat v Americe na NHL.

Vyrůstal jste ve vodácké rodině. V čem bylo vaše dětství jiné, než v případě vašich vrstevníků?

Martin Fuksa: Nemám moc s kým srovnávat, ale přišlo mi to vždycky v pohodě. Dělal jsem vždycky to, co jsem chtěl. Děda mě hodně nutil, ať začnu s kanoistikou, taťkovi to bylo jedno, ten mě klidně nechal u hokeje. Ale bylo to v pohodě, v žádném ohledu na ně nejsem naštvanej.

Jak lásku k vodě vnímají vaše ženy? Zvykly si, že jsou proti přírodnímu živlu často až na druhé koleji?

Petr Fuksa: Moje manželka také závodila, takže ji to tak nepřijde.

Josef Fuksa: My jsme zase celý život spolu, takže si už zvykla.

Petr Fuksa: Navíc žijeme pro naše děti, takže jsme jim všechno podřídili.

Josef Fuksa: Martin ještě nechodil a už seděl se mnou v lodi. Já trénoval a vozil ho. Co uměl sedět, byl pořád v lodi. Je odkojenej vodou.

Máte ve vašem týmu rozděleny rodinné role?

Petr Fuksa:  Ženy si berou na starost malé děti v oddílu. A hlavně musí vyvářet, zdravě! To je trochu otročina, přijít z práce a vrhnout se ještě na takové povinnosti. Aby bouchly dveře a na stole už bylo prostřeno.

Jsou ženy z vaší rodiny tím uklidňujícím prvkem?

Petr Fuksa: Martinova mamka je taky dost přísná. Martin ale sám vyžaduje hodně disciplíny. Já byl na sebe dost tvrdej, ale on je ještě tvrdší.

Josef Fuksa: Přísnost na Martina není potřeba. Naopak.

Petr Fuksa: Je spíš přísný na mě i dědu! Vyžaduje dochvilnost.

Martin Fuksa: Oni většinou jsou, ale dneska to nějak špatně vyšlo (otec Petr na nás čekal v loděnici, zatímco jsme seděli v kanceláři dědečka Josefa).

Petr Fuksa: Třeba když se o tři vteřiny spletu při sledování stopek. Občas se zakoukám, jak jede, pádluje. Zapomenu koukat na stopky. A najednou vidím, jak kroutí hlavou. A je to v pytli.

Josef Fuksa: Všechno sleduje! Neošidí jedinej úsek, neubere si. I když mu to radíme.

Absolutely #love training in my #hometown 🙌🏼 #sunset #canoe #sport #life #Nymburk

Fotka zveřejněná uživatelem Martin (@mfuksa), Lis 22, 2015 v 8:38 PST

Takže mu nemůžete říkat: podívej se, za nás, to se makalo, ne jako ty dneska?

Josef Fuksa: Má to lepší než Petr a tím spíš i než já. Vývoj je znát, i ekonomický. My to dělali i zadarmo. Současné možnosti jsou dobrý.

Předpokládám, že voda je pro vás živel číslo jedna. Máte ji někdy plné zuby?

Josef Fuksa: S tím jsem se nikdy nesetkal.

Martin Fuksa: Jedině když fouká a jsou hrozný vlny.

Petr Fuksa: Nebo ve chvíli, kdy jsou tady povodně.

Josef Fuksa: Kdykoliv se vracím ze závodů, od Prahy, jedu přes most, tak se podívám na Labe a říkám si: Podívej se, jak je tady krásně. Je to silný. Voda nás dostala.

Čím to je, že je v Česku tak silný vztah k vodáctví?

Josef Fuksa: Všechno začalo turistikou. Lidi dříve jezdili na řeku, bylo to laciný, zážitek.

Petr Fuksa: Je to něco jiného, než chodit do fitka. Sjet si jez, to byl adrenalin, který dříve lidé neměli jinde šanci zažít. Máme tu dobrý řeky i podmínky.

Josef: A trvá to dál! U sportovců i nesportovců. I herci jezdí na vodu. A ta parta! Zpívá se, hraje na kytaru, popíjí se. Má to své kouzlo.

Potřebujete mít vodu i na dovolené?

Petr Fuksa: Já ji nikdy nepotřeboval. Ale dovolené není moc.

Josef Fuksa: S manželkou jsme v životě moc dovolených nezažili. Pro nás je dovolená, když jedeme do Nového Brodu na soustředění.

Martin Fuksa: Ani já bych k ní nemusel jet. Ale vždycky to tak dopadne.