Výzva
Žádné úlevy, říká hendikepovaná plavkyně a míří na La Manche

Kvůli vážné nemoci přišla Markéta Pechová v dětství o nohu, kterou jí lékaři museli amputovat ve stehně. I když měla následně další zdravotní potíže, podařilo se jí je s pomocí lékařů překonat. Přes atletiku si našla cestu k dálkovému plavání. V letošním roce se pokusí překonat obrovskou sportovní výzvu. Přeplavat kanál La Manche.

Závodíte se zdravými soupeřkami, jaké to je fungovat v takovém prostředí? Setkala jste se někdy s něčím nepříjemným?

Ne, vůbec. Naopak mi ani nikdy neudělali žádnou úlevu. jen občas, když je hromadný start, tak si můžu první vlézt do vody. Ale startuju nastejno. Nikdy se mě vlastně pořádně nikdo neptá, jestli něco nepotřebuju. Je to moje vůle, že s nimi závodím. A všichni to tak berou.

Je to pro vás i větší motivace?

Začala jsem takhle plavat, protože to byla jediná možnost, jak plavat dálkové tratě. Hendikepovaní neplavou takové vzdálenosti. Když plavu v poháru na umístění, tak je to rozhodně větší motivace. Vím, jak kdo plave a koho se mám snažit držet. Nejprve to byla jediná možnost, teď už je to jen o tom je přeplavat.

Proč jste si vybrala zrovna dálkové plavání?

Já jsem původně začínala s atletikou, a k plavání mě tenkrát přivedla trenérka, která viděla, že mě atletika tolik nebaví. V té době jsem se hodně styděla za svůj hendikep a nechtěla jsem chodit na bazén. Ve dvaceti jsem to ale nějak překonala a začala jsem plavat.

Co byl zásadní zlom ve vnímání sama sebe?

Největší zásluhu na tom má tehdejší trenérka. Ta se k tomu vždycky stavěla hrozně pozitivně, vlastně to ani nevnímala jako hendikep. Říkala, že mám hezkou nohu a kdybych měla dvě, tak takhle hezké nebudou. Pochopila jsem, že všichni na bazénu nekoukají jen na mě.

A hned jste se vrhla na dlouhé tratě?

To vůbec, nejprve jsem plavala s hendikepovanými v bazénu. Ale vadilo mi, že do těch padesáti metrů musím narvat úplně všechno. Jde o vteřiny a je to velké napětí. Pustit se z bloku

Rozhodla jste se v létě překonat kanál La Manche. Je pro dálkového plavce větší meta?

Těžko říct. U mě šlo nejprve vlastně o náhodu, někdo se mě ptal, proč tolik trénuju. Abych měla klid, tak jsem řekla že na La Manche. Jen tak jsem to plácla (smích). Já nechci závodit do konce života a pokud by se mi podařilo La Manche zdolat, tak bych mohla skončit. Ono to není tolik o té dálce, ale o extrémních podmínkách v kanále. Těch třicet čtyři kilometrů by dal každý z nás závodníků.

Kolik kilometrů na trénujete?

Šestkrát týdně uplavu zhruba čtyři kilometry a když mám o víkendu závody, tak na nich naplavu dalších třeba osmnáct kilometrů. To je dohromady necelých čtyřicet kilometrů týdně.

K čemu byste přeplavbu La Manche přirovnala?

Je to jako bojovat s nějakou zákeřnou nemocí. Když jsou dva lidé s podobnou diagnózou, tak jeden to třeba zvládne a druhý ne. Takže já jsem si to postavila tak, že se pokusím tuhle náročnou výzvu překonat, ale není špatně, když se mi to nepovede. Rozhodně mě to posílí.

V případě toho, že by se to nepodařilo…

Tak jsem připravená vzít to tak, že jsem udělala maximum, všechno, co šlo. Nevím, jestli bych to opakovala. Všichni říkají, že se musí hned další pokus, ale já nevím. Hodně se ukáže až na místě, jak to bude vypadat a probíhat.

Jak se připravit na vlny a podmínky v oceánu?

Na začátku května jsme byli trénovat na soustředění na Mallorce, kde je studená voda, má kolem sedmnácti stupňů. Navíc byly i docela vlny, a hned za první den mě asi sedmkrát žahla medúza. Takže příprava je rozhodně poctivá a důkladná.

Co všechno je potřeba s sebou mít?

Je zakázáno mít na sobě neopren. Právě proto je ta přeplavba tak moc náročná. Můžete mít jen plavky a maximálně se namazat speciální mastí, která by měla nějakou chvíli držet teplotu těla. Nesmí být vlastně žádné speciální pomůcky. Celou dobu je s vámi posádka na doprovodné lodi a komisař, který sleduje, jestli se dodržují přísná pravidla.

Jak doplňujete při závodě energii?

Nesmíte se přidržovat lodi, chytat se jí nebo o ní zavadit. Cokoli vám do té vody podávají, tak je na tyčce, abyste si nemohl pomáhat nedovoleně. A co jíst, to záleží na tom, co komu vyhovuje. Někdo si rád dá sladké, někdo třeba polévku. Mně vyhovuje spíš sladké.

Máte nějaký časový cíl?

Optimální čas je pro m kolem deseti hodin. Koukala jsem se na výsledky ostatních plavců a těch deset je pro mě tak akorát. Ale zálež strašně moc na těch podmínkách. Na La Manchem se navíc dost často mění počasí. Klidně se může stát, že plavete už osm hodin a kapitán, který je zodpovědný za vaši bezpečnost vás z té vody stáhne.

Na kolik vás pokus o zdolání kanálu La Manche vyjde peněz?

Samotná posádka stojí 130 tisíc, musíte zaplatit celý tým, jeho cestu, ubytování a jídlo. Počítáme, že celá akce by nás měla vyjít něco kolem dvě stě padesáti tisíc korun. Ale to je bez přípravy. Tu když bych měla připočíst, tak by to mohlo být o sto tisíc víc. Veškeré moje finance samozřejmě padnou na plavání.