Sluníčko pálí a sníh se transformuje ve vodu. V horách spíš než jak dobře namazat teď běžci na lyžích řeší, jak se co nejméně obléknout. V Soči se odehrávají zimní hry asi už jen v názvu, jinak tu teplota někdy stoupá i přes hranici 20 stupňů Celsia. Jestli v něčem dějiště olympiády získalo hned od začátku pár plusových bodů, pak je to jarní počasí. I když... Ne všichni jsou jím nadšeni.
Když muži v pátek běželi klasiku na 15 km, dopředu měli připravenou kombinézu s krátkými rukávy. Den předtím dostali varování od ženských kolegyň, které závod doslova protrpěly v horku. Některé si stěžovaly na tající sníh, jiné na riziko spálenin, ale vesměs všechny na poslední chvíli improvizovaly. Norka Heidi Wengová s nadsázkou řekla: "Je tu takový pařák, že příště pojedu asi jen v kalhotkách."
Což by mnozí fanoušci jistě velmi ocenili, ale tak "easy" to zase nebude. Wengové však naprosto rozumím. Klima si tu s vámi doslova hraje - zatímco jednu noc vám po ruce chybí kulich, další byste klidně odložili bundu. Při první cestě do vysokých hor jsem si týden nazpátek taky zažil vlastní zkušenost. A vzpomínkou na to, čím vším mě do Soči vybavil na Vánoce ježíšek, se musím jen smát.
Ještě před úsvitem se chystáte do Krásné Poljany, resortu přepychu, odkud jezdí zbrusu nové lanovky na všechny možné strany. Oblečeni do zimních oteplováků a speciálně zateplených bot, které jste si pořídili těsně před svým odletem. Ve značkové výbavě, s kulichem na hlavě, rukavice připnuté u kapes. Ráno si v lanovce s veselými Američany připadáte hrozně "cool".
Jenže když přijdete pod strmý svah, kde Rakušan Matthias Mayer právě vyhrál zlato ve sjezdu, stoupne si vedle vás fanoušek v šortkách. Co?! Najednou přemýšlíte, kdo vypadá jako větší blázen.
I v takové výšce a v tak drsných kopcích, jaké na Kavkaze jsou, se tu překvapivě velké teplo drží dlouho do večera a občas ho zkrátka nezchladí ani noční tma. Mimochodem, v ten den byly pořád lepší plátěné šortky, než se po celý den zapařovat... - však vy asi víte kde.
V městské části Soči horko řeší lidé po svém. Na kamenitou pláž to tady nikdo nemá daleko. Z železniční dráhy, která vede podél pobřeží, jsem už několikrát viděl roztažené deky. Někteří si na nich dělají jen piknik, ale jiní se tu v půlce února už ráchají v Černém moři. Místní mi vysvětlovali, že jde o sibiřské přistěhovalce, ale probůh - nepotřebuju být Sibiřan, aby mě ta studená koupel lákala občas taky. Kdepak, není čas.
Spokojit se dokážete alespoň pohledem na zdejší krasavice, které místo teplých kožíšků vytahují rajcovní outfity. Mám ale takový pocit, že dav v dějišti her se celkově neustále rozrůstá. Dnes jsem zažil vlaky doslova narvané k prasknutí a v nich spoustu hokejových dresů. No jo, sbornou čeká vyhlížený zápas s týmem USA, souboj plný hvězd. Tak se třeba ochladí alespoň při studené hokejové válce.
